Stanislav Grof

do procesu fotosyntézy, opylování, do funkce růstového hormonu auxinu, do výměny vody a minerálů vkořenovém systému a mnoha dalších fyziologických funkcí různých rostlin. Pro ilustraci tohoto typu zážitkujsem si zvolil ztotožnění se sekvojí, jež popsal během holotropního sezení jeden z účastníků. Mohu ještědodat, že tyto velkolepé stromy se často objevují v ne-běžných stavech vědomí a že jejich vzhlednepřestává podněcovat filozofické a metafyzické úvahy. Nikdy bych vážně neuvažoval o možnosti, žemůže existovat něco jako vědomí rostlin. Četl jsem několik zpráv o pokusech, naznačujících „ skrytýživot rostlin ", a znám i tvrzení, že vědomí zahradníka dokáže ovlivnit sklizeň. Vždycky jsem takovétořeči považoval za nepodložené a za poblouzněný folklór Nového věku. Ale náhle jsem se sám úplněproměnil v obrovskou sekvoji a bylo mi zcela jasné, že to, co prožívám, se v přírodě skutečně odehrává a ženyní objevuji dimenze kosmu, které jsou našim smyslům i rozumu obvykle utajeny. Zdálo se, jako bynejpovrchnější úroveň mého zážitku byla velmi tělesná a zahrnovala věci, které již západní vědci popsali,pouze jsem na ně hleděl ze zcela nového úhlu - spíše jako na procesy vědomí řízené kosmickou inteligencínež jako na mechanické jevy v organické nebo nevědomé hmotě. Mé tělo mělo skutečně tvar sekvoje,skutečně bylo sekvojí. Mohl jsem cítit, jak složitým systémem kapilár pod mou kůrou proudí míza. Mévědomí sledovalo její tok až do nejslabších větévek a jehliček a prožívalo mystérium spojení života sesluncem - fotosyntézu. Vědomí se pak vydalo opačným směrem do systému kořenů. Dokonce ani čerpánívody a živin ze země nebylo mechanickým, nýbrž vědomým rozumovým procesem. Tento zážitek měl všakještě hlubší úrovně, jež byly mytické a mystické, a tyto rozměry se prolínaly s fyzikálními aspekty přírody.Fotosyntéza tedy nebyla jen podivuhodným alchymickým procesem, byl to také přímý kontakt s Bohem,který byl přítomen prostřednictvím slunečních paprsků. Přírodní pochody, jako je déšť, vítr a oheň, mělymytické rozměry a já jsem je snadno dokázal vnímat jako božstva, stejným způsobem, jako je vnímalavětšina primitivních kultur.Tady je zajímavé si povšimnout, že i když se tento člověk ztotožňoval s vě-domím stromu, vnímalvztahy a bytosti, které se pojily výhradně s tímto vědomím. Prožíval jsem vztah lásky a nenávisti k ohni,který byl současně nepřítelem i pomocníkem, neboť rozpukával semena, aby mohla vzklíčit, a vypalovalostatní vegetaci v lese, která by mohla soupeřit s mým dalším růstem. Země sama byla bohyní, Velkou matkou,Matkou přírodou, a její půdou prostupovaly skřítkové, víly a jiní pohádkoví tvorové. Filozofie findhornskékomunity ve Skotsku, kde jsou tyto bytosti součástí společného systému věrouky, se mi náhle nejevilapodivná či cizí. Nejhlubší úroveň tohoto prožitku byla ryze duchovní. Vědomí sekvoje bylo stavemhluboké meditace. Cítil jsem úžasný klid a mír, jako tichý a nerušený svědek staletí. V jednom okamžikusplynula moje představa sekvoje s obrazem obrovské postavy Buddhy, ponořeného do hluboké meditace,zatímco kolem mne míjela lidská historie a všechny pošetilosti světa. Přemýšlel jsem o příčných řezechmohutnými kmeny stromů, které jsem viděl v Sekvojovém národním parku. Na mandale vytvořené téměřčtyřmi tisíci letokruhů jsou v různých vzdálenostech nedaleko okraje rozmístěny značky s nápisy jako „Francouzská revoluce " nebo „ Kolumbus objevuje Ameriku ", a jiná značka asi v polovině od středu kmeneoznačuje rok Kristova ukřižování. Veškeré otřesy ve světových dějinách znamenaly velice málo pro bytost,která dosáhla tohoto stavu vědomí. 6) Lidé, kteří prožívají vědomí rostlin, velmi běžně pociťují silnéduchovní di-menze tohoto stavu bytí. Po takovýchto prožitcích často poznamenávají, že po-hlížejí narostliny jako na modely pro život, jako na příklady vysoce duchovního způsobu bytí ve světě. Na rozdíl odčlověka většina rostlin nikdy nezabíjí, ani nevede život dravce. Rostliny žijí z toho, co jim dá příroda - živíse z půdy, zavlažují je deště a jsou v přímém kontaktu se sluncem, životodárnou silou této planety anejbezprostřednějším výrazem kosmické tvůrčí energie. Rostliny ne-zabíjejí jiné živé bytosti, neubližují jim,ani je nevykořisťují, samy však slouží jako potrava pro jiné. Lidem zároveň poskytují materiál ke stavbě,k ošacení, k výrobě papíru a nástrojů, a dávají jim i palivo, léčiva a krásu. Zážitky z mimořádnýchstavů vědomí, jako je ten, který jsme uvedli výše, nás přivádějí k domněnce, že naše schopnost ztotožnitse s rostlinným vědomím nepochybně přispěla ke skutečnosti, že mnohé kultury považují určité rostliny zaposvátné. Některé původní americké kultury uctívaly kukuřici a jiné plodiny jako bohy. Např. kmeny Pueblona jihozápadě USA uctívaly jako hlavní božstvo Kukuřičného boha, Nositele života. Obdobně v Indii sepovažuje za posvátný strom banyán a mnozí význační světci údajně dospěli k osvícení při meditaci podjeho korunou. Leknín nebo lotos byly významným duchovním symbolem v Egyptě, Indii, Mezopotámii aStřední Americe, kdežto pro druidy bylo posvátné jmelí. Je logické, že rostliny s psychedelickými