průvodce, nikoliv on sám. Filemon vysvětloval, že Jung zachází s myšlenkami, jako by je sám zplodil,kdežto pro Filemona „byly myšlenky jako zvířata v pralese, nebo lidé v místnosti či ptáci ve vzduchu". Jungdošel k závěru, že ho Filemon naučil „psychické objektivitě, realitě psýché". To pomohlo Jungovi pochopit,že „je ve mně něco, co dokáže říkat věci, které neznám a které ani nemám v úmyslu říkat". 4)transpersonální oblasti prožíváme rozšiřování nebo rozpínání našeho vědomí daleko za obvyklé hranice jaknašeho těla, tak i ega, a také za fyzické meze našeho každodenního života. Čím více studuji tuto oblast vrámci svého vlastního výzkumu, tím více jsem přesvědčen, že transpersonální prožitky každého z násmohou zahrnovat celé spektrum existence. Stejně jako při vstupu do jakéhokoliv nového území je třebatranspersonální oblast studovat s jistým stupněm opatrnosti a s určitou obavou. Naše obava vyplývá z toho,že si uvědomujeme, že vstupujeme do neznáma. Naše opatrnost vychází z poznání, že podnikámeprůkopnickou cestu do nezmapovaného terénu a že při našem postupu vpřed budou možná nutné změny. Ti,kteří už cestu do tohoto nového území podnikli, mají vůči ostatním odpovědnost zmapovat novou oblast tak,aby podnítili ostatní, aby se k nim připojili. Mapování lidského vědomí není zajisté jako mapovánígeografické oblasti, ale cestou můžeme vypracovávat instrukce a vyznačit mezníky, abychom pomohliostatním rozpoznat, kde jsou a co mohou očekávat. Při mapování transpersonální oblasti jsem zjistil, zejeužitečné uvažovat o třech následujících prožitkových oblastech: 1. Rozšiřování nebo rozpínání vědomíuvnitř obvyklé koncepce času a prostoru, 2. Rozšiřování nebo rozpínání vědomí mimo obvyklou koncepcičasu a prostoru, a 3. „Psychoidní" prožitky. Tento výčet představuje typy transpersonálních prožitků, s nimižjsem se setkal při svém vlastním výzkumu a které opakovaně popisovaly různé uznávané au-tority v tomtooboru. I když se budeme zabývat rozličnými typy transpersonálních jevů izolovaně, v praxi se často vyskytujív různých vzájemných kombinacích nebo v kombinaci s perinatálními a biografickými zážitky. Taknapříklad kar-mické prožitky a postavy různých archetypálních božstev se často poprvé objevují ve spojení sezákladními perinatálními matricemi. Obdobně se embryonální pro-žitky mohou objevit v kombinaci sfyJogenetickými vzpomínkami, s prožitky kosmické jednoty nebo s vizemi různých dobrotivých božstev adémonů. V následujících kapitolách budeme zkoumat podrobněji tyto tři základní ka-tegorie, počínajerozpínáním vědomí v rámci každodenní koncepce času a pro-storu. Odtud přejdeme k zážitkům, kteréleží v oblastech mimo časoprostor, a nakonec k psychoidním prožitkům, jež nacházíme na vzdálenějšíchokrajích transpersonálního vědomí.7. Překonání fyzikálních mezíPsýché občas funguje mimo rámec časoprostorového zákona příčinnosti. To naznačuje, že našekoncepce prostoru a času, a tedy i příčinnosti, jsou neúplné. Úplný obraz světa by si vyžadovalpřidání ještě dalšího rozměru...C. G. Jung: Vzpomínky, sny, úvahyV našem každodenním životě většina z nás uvažuje, že svět, ve kterém žijeme, je tvořen vysoceindividualizovanými hmotnými tělesy - některá z nich jsou živá, jiné neživá - a každé z nich má své vlastnípevně dané a absolutní hranice. Zdá se, že všechny naše smysly - zrak, sluch, čich, chuť a hmat - nám říkají,že jsme - alespoň fyzicky - odděleni od všeho, co pozorujeme. Existuje rozdíl mezi námi a ostatními lidmia mezi námi a zbytkem vesmíru, který jako by naznačoval, že každý z nás je svrchovaný, autonomní aosobitý. Výzkum vědomí v posledních několika letech však začíná dokazovat, že naše fyzické meze jsouspíš iluzorní než reálné. Obdobně jako u příslovečné fáty morgány chladného bublajícího pramene, kterývidí žíznivý cestovatel v poušti, můžeme i hranice, které vnímáme mezi sebou a zbytkem vesmíru, bezpochyby chápat jako výtvor naší mysli. V nejvzdálenějších oblastech výzkumu lidského vědomíobjevujeme, že věda nás obloukem dovedla nazpět k představě našeho života, jež se nápadně podobáobrazu, který popisují mudrci starověkých kultur. Šrí Aurobindo nám říká:Musíme nahlížet na všechny změny jako na rozvoj pohybu v našem skutečném Já, a toto Já sídlí vevšech tělech a ne pouze v našem. V našich vztazích k tomuto světu musíme vědomě být tím, čím jsmetoto jediné Já se stává vším, co pozorujeme. Veškerý pohyb, veškerá energie, veškeré formy, veškeréudálosti musíme považovat za projevy našeho jediného a skutečného Já v mnoha existencích. ObdobněV
nacházíme výše uvedené téma vyjádřeno slovy Alberta Einsteina:Lidská bytost je součástí celku, kterému říkáme „ Vesmír" - součástí omezenou v čase a prostoru.Človék prožívá sebe samého, své myšlenky a pocity jako něco odděleného od zbytku - je to jistá optickáiluze vědomí. Je jen málo lidí, kteří za určitých podmínek neprožili rozšíření svých každo-denních hranic. Vtakových chvílích se naše iluze oddělenosti zamlží a vytratí jako poslední paprsky slunce na konci dne. Poněkolik prchavých okamžiků shledáváme, že splýváme s ostatními lidmi a ztotožňujeme se s tím, jak oniprožívají svět. Nebo můžeme zjistit, že se naládujeme na vědomí celé skupiny lidí, ztotožňujeme se sžalem nebo radostí celé společnosti, rasy nebo celého lidstva. V obdobné náladě se můžeme zahloubat vpřírodě, třeba při horské túře nebo v hlubokém sekvojovém lese, a pak překročíme meze naší výlučně lidskéexistence, abychom pronikavě prožívali životy rostlin, zvířat či dokonce anor-ganických objektů či procesů.Následující pasáž ze hry Eugena O'Neilla Dlouhá denní cesta do noci, v níž Edmund popisuje svou nočníplavbu ve člunu, je velmi dobrou ukázkou transpersonálního stavu, který překračuje běžné meze lidskéhoprožitku. Ležel jsem na čelenu obrácen k zádi, voda pode mnou pěnila, stěžně s bílými plachtami vměsíčním svitu se tyčily vysoko nade mnou. Byl jsem opilý krásou a zpěvavým rytmem toho všeho, a naokamžik jsem se sám sobě ztratil - vlastně ztratil jsem svůj život. Byl jsem svoboden! Rozpustil jsem sev moři, stal jsem se bílými plachtami a sprškou vody, stal jsem se krásou a rytmem, stal jsem seměsíčním svitem a lodí a vysokým hvězdnatým nebem! Bez minulosti či budoucnosti, v míru a jednotěa divoké radosti, v něčem větším, než je můj vlastní život nebo život člověka, jsem přináležel Životusamotnému! Bohu, chcete-li to vyjádřit takto... jako když neviděná ruka rozhrne oponu. Na okamžikexistuje smysl. 1 ' 1 Ve změněných stavech vědomí se toto nové vnímání světa stává dominantním apodmanivým. Zcela potlačuje každodenní iluzi newtonovské reality, v níž se zdá, že jsme „egyobalenými kůží", existujícími ve světě oddělených bytostí a předmětů. V extrémních formáchtranspersonálního vnímáni můžeme prožívat sebe samé jako celou biosféru naší planety nebo jako celýhmotný vesmír.Ztotožnění s ostatními lidmiSnad nejběžnější transpersonální prožitek většiny z nás se odehrává v našich vztazích s lidmi, kteří jsounám nejbližší. Při milování, nebo sdílíme-li s někým jiné extatické okamžiky, se zdá, že hranice mezi já a tymizí. Náhle si uvědo-mujeme, že vědomí je zcela odděleno od našeho těla. Naše dvě vědomí se pro-stoupí,stanou se jedním a překročí fyzické meze, které obvykle považujeme za pevně dané. Přitom můžemezároveň cítit jednotu se zdrojem stvoření, z něhož jsme vzešli a jehož je každý z nás součástí. Formutranspersonálního spojení, jež pociťujeme s jinou osobou, můžeme ozna-čit za „duální jednotu". Takovétoprožitky se dostavují během praxe duchovních disciplín, obzvláště tantrické jógy, v průběhu silnýchcitových vznětů nebo vý-jimečné radosti, jako je úmrtí milované osoby nebo porod dítěte, nebo po požitípsychoaktivních látek. Jsou také běžné mezi matkou a dítětem v průběhu těho-tenství a kojení. Připrožitku duální jednoty máme pocit naprostého splynutí a ztotožnění s jinou osobou, i když si zároveňudržujeme pocit vlastní identity. V klinických situacích jsem byl svědkem různých forem této duálníjednoty doslova u stovek případů. Obzvláště zajímavým příkladem byla moje pacientka Jenna, kteráprožívala splývání se svou matkou, když znovu prožívala nitroděložní a kojenecké období svého života. Vprůběhu sezení se stočila do klubíčka do polohy plodu, jež je charakteristická pro člověka v hluboceregresivním stavu. Každá vráska na její tváři jako by jí zmizela a Jenna dostávala rysy malého dítěte.Slabým hláskem popisovala, jak se teď cítí blízko matce. Měla báječný pocit, že se opravdu stává jejísoučástí, že se s ní prolíná, až nakonec nebyl žádný rozdíl mezi matčinými a jejími vlastními pocity. Cítila, žese dokáže pohybovat sem a tam mezi svou vlastní a matčinou existencí. Někdy byla dítětem v jejím lůně,jindy dítětem kojeným z jejího prsu. Pak si vyměnily role a Jenna se stala svou těhotnou a kojící matkou.Dokázala prožívat současně jak svou matku, tak sebe jako dítě, jako by obě dvě byly kontinuem,jediným organismem nebo jedinou myslí. V jednom okamžiku, kdy právě prožívala tuto duální jednotu asymbioticky splývala s matkou, otevřela oči. Když na mne pohlédla, vypadala překvapeně. Vysvětlovala,že cítila, že dokáže číst mé myšlenky a rozpoznat, co právě cítím, V jako by se veškeré hranice mezi námirozplynuly. Když pak skutečně popsala mé myšlenky, ukázalo se, že její popis byl docela přesný. 2 ' To byl
- Page 4: základní, však zůstanou v anony
- Page 7 and 8: jiným než abstrakcemi. Můžeme v
- Page 9 and 10: stavu vědomí. 3 ' Hlavním cílem
- Page 11 and 12: jako je psychologická smrt a znovu
- Page 13 and 14: První úrovní lidské psýché, k
- Page 15 and 16: ztotožnění s jinými životními
- Page 17 and 18: nacházely v obdobných podmínkác
- Page 19 and 20: kterých znovu prožíval pozitivn
- Page 21 and 22: poznání a moudrosti vesmírného
- Page 23 and 24: krásy, jako je nádhera východu
- Page 25 and 26: prohlubují se, může mít dotyčn
- Page 27 and 28: Stejně jako první perinatální m
- Page 29 and 30: Každý z děložních stahů v té
- Page 31 and 32: kdy prožíváme emoční utrpení
- Page 33 and 34: způsobena i tím, že kromě zába
- Page 35 and 36: moc a sílu - okouší báječnou s
- Page 37 and 38: smrti a znovuzrození. Utrpení a a
- Page 39 and 40: časem mají sklon slábnout - na j
- Page 41: mohl existovat. V tomto světě za
- Page 45 and 46: jsou obdařeny strašlivou energií
- Page 47 and 48: Měla jsem vzrůstající pocit, ž
- Page 49 and 50: vlastnostmi, které nabízejí př
- Page 51 and 52: uchovává je v nezměněné formě
- Page 53 and 54: překračujeme hranice, jež se ná
- Page 55 and 56: určité době dokázal rozeznat li
- Page 57 and 58: architektury tohoto období, typick
- Page 59 and 60: vhled do symbolického významu kul
- Page 61 and 62: slastí, jež lidská existence nab
- Page 63 and 64: nebo poleví, jakmile dotyčná oso
- Page 65 and 66: pochybnosti, zdali bych byl odváž
- Page 67 and 68: Pozoruhodné příklady lze sledova
- Page 69 and 70: začaly proudit celým tělem. Neko
- Page 71 and 72: zdálo, že „zaměřuje přímo j
- Page 73 and 74: mají své místo. Chceš-li však
- Page 75 and 76: Life By). Tatáž myšlenka z žens
- Page 77 and 78: aktivního aspektu tao, tvůrčího
- Page 79 and 80: však také mohou občas na kosmick
- Page 81 and 82: Mezi všemi zážitky v transperson
- Page 83 and 84: Harnerem, který byl naším hostem
- Page 85 and 86: tomu, aby vykonali to, co museli vy
- Page 87 and 88: odhaluje, že vojenské letectvo p
- Page 89 and 90: evoluce, navrací ke svému původn
- Page 91 and 92: yly spíš výjimkou než pravidlem
- Page 93 and 94:
psychologii bytíV lidských zále
- Page 95 and 96:
Podstata emočních a psychosomatic
- Page 97 and 98:
psychotických stavů nelze přesv
- Page 99:
novala v minulosti značná pozorno
- Page 102:
kolektivní zničení nebo dramatic