snů bohyně vesnice, z níž pocházel, které říkal Námagiri. Prométheovská inspirace je obzvláště běžná vumění a náboženství. Anglický básník William Blake řekl o svém díle Milton: „Napsal jsem tuto báseň zokam-žitého vnuknutí, dvanáct nebo někdy i dvacet až třicet řádků současně, bez před-chozí úvahy, adokonce proti své vůli." Sonety Orfeovi německého spisovatele Rainera Maria Rilkeho se podobně vynořilyv kompletní formě a nevyžadovaly si žádné opravy. Wolfgang Amadeus Mozart tvrdil, že často nacházelsvé sym-fonie v hlavě, v úplné a dokončené formě, kdežto Richard Wagner slyšel, jak mu při komponovánívychází hudba z „vnitřního ucha". Tuto prométheovskou inspiraci zachytil velmi přesně Johannes Brahms,když popsal svůj tvůrčí postup: „Nápady ke mně připlouvají přímo od Boha, a já nejenže ve zraku svéduše vidím jednotlivá témata, ale tato témata už jsou oděna do správné formy, harmonie a orchestrální úpravy.Jsem-li v jedné z těchto vzácných inspiračních nálad, konečný výtvor se mi odhaluje kus po kuse." Ještěvýstižnější jsou slova Giacoma Pucciniho v jeho popisu procesu, který prožíval při psaní opery MadameButterfly: „Hudbu k této opeře mi diktoval sám Bůh - byl jsem pouhým nástrojem, který ji zapisoval napapír a seznámil s ní veřejnost." 12) Božským zjevením duchovních proroků byly hluboce ovlivněny osudycelých národů a životy miliard lidí. Jako důkaz si stačí připomenout zjevení, které prožil Buddha podposvátnou smokvoní indickou, Mojžíš na hoře Sinaj, Ježíš na poušti, Pavel na cestě do Damašku aMohamed během své vizionářské noční pouti. Posvátné knihy velkých náboženství - védy, tóra, bible ikorán - jsou inspi-rované zápisy, které byly sděleny jejich autorům v mimořádných stavech vědomí.Vzhledem k obrovskému množství důkazů, které máme o vizionářských zá-žitcích v podstatě v každéoblasti lidského života, je pozoruhodné , že konvenční západní věda i nadále ignoruje tuto rozhodující sílu vlidských dějinách. Je pa-radoxní a hluboce ironické, že inspiraci pro Diskuse o metodě Reného Descarta,knize, jež reformovala celou strukturu západního poznání a položila základy moderní vědy, poskytly jejímuautorovi tři vizionářské sny a jeden „sen uvnitř snu", který poskytl klíč pro výklad rozsáhlejšího snu. Jakáironie, že celá budova racionální, redukcionistické a pozitivistické vědy, která dnes odmítá „subjektivnípoznání", byla původně inspirována zážitky ve změněném stavu vědomí!Suprakosmická a metakosmická prázdnotaJedním z nejzáhadnějších transpersonálních jevů je prožitek kosmické prázd-noty, setkání s prapůvodnínicotou a mlčením. Tento výjimečný duchovní prožitek má velice paradoxní povahu. Kosmická prázdnota sezdá být nadřazena všem tvarům a je zdrojem vší existence; i když zdrojem všeho, ji samotnou nelze zničeho jiného odvodit. Existuje zcela mimo prostor a čas. Přestože zážitek prázdnoty neobsahuje nickonkrétního, je s ním zároveň spojen hluboký pocit, že v něm nic nechybí. Tato absolutní prázdnota je„těhotná" veškerou existencí, neboť obsahuje všechno bytí v potenciální formě. Kosmická prázdnotapřekračuje všechny běžné koncepce příčinnosti. Lidé, kteří ji prožili, si začali být akutně vědomi skutečnosti,že z této prázdnoty mohou vzejít různé formy a začít existovat buď ve světě materiálních jevů nebo jakoarchetypy, a že se tak může stát bez jakékoliv zjevné příčiny nebo důvodu. I když představa, že by něcomohlo vzniknout nebo vzít na sebe určitou formu bez jakékoliv příčiny, se nám z hlediska našehokaždodenního stavu vědomí může zdát zcela nepochopitelná, tatáž představa nás ani v nejmenšímnepřekvapí, pro-žíváme-li prázdnotu. Podobně jako v teorii kvantové fyziky v moderní vědě můžemeprázdnotu vnímat jako souhrn pravděpodobností, které vedou k tvorbě konkrétních skutečností za aktivníhoúčastenství vědomí.10. Prožitky psychoidní povahyProjevuje-li se archetyp v synchronistickém jevu, je opravdu úžasný, ne-li přímo zázračný - jakotajuplný obyvatel na prahu. Je současně psychický i fyzický, a lze ho tedy přirovnat k bohu Janusovise dvěma tvářemi. Obě tváře archetypu jsou součástí jediné hlavy významu.Stephen A. Holler: Gnostický Jung
Mezi všemi zážitky v transpersonální oblasti existuje jedna kategorie, která uvádí v nejsilnější pochybynaše každodenní vnímání reality; jde tu o prožitky psychoidní povahy. Termín psychoidní poprvé použil C.G. Jung v souvislosti s archetypy kolektivního nevědomí. Jung zjistil, že archetypy sdílí většina lidí nebocelé lidstvo. Archetypy jsou tedy v tomto smyslu transindividuální, to zna-mená, že nejsou produktyosobních minulých prožitků kteréhokoliv jednotlivce. Jung se však původně domníval, že archetypy jsouvrozené psychologické pre-dispozice, obdobné instinktům, a mají tedy své zastoupení v našem mozku. Vesvé původní formulaci Jung také napsal, že archetypy fungují uvnitř naší psýché a nemají na nás nezávislévědomí. Později změnil svůj názor a dospěl k přesvědčení, že archetypy mají vědomí zcela oddělené odnašeho vlastního a že jsou schopny samy o své vůli jednat a přemýšlet. Podle jeho názoru nejde tedy ofiktivní postavy, vytvořené a ovládané jejich autory. V knize Vzpomínky, sny, úvahy (Memories, Dreams,Reflections) je Jung sám popsal jako „věci vyšší, než je vůle ega". Věřil, že je důležité pohlížet na ně jako nabytosti, které „ne-vytváříme my, ale které tvoří samy sebe a mají svůj vlastní život". Zrevidoval tak svůjdřívější názor na archetypy, který podle něho nevysvětloval některé důležité charakteristiky archetypu,hlavně ve vztahu k jevu, který Jung nazval synchronicita. Pozoroval, že existuje mnoho případů, kdy jsouarchetypy ve smysluplné a koherentní interakci s událostmi ve vnějším světě. To svědčí o tom, že existujívztahy mezi vnějšími a vnitřními realitami, jež nelze vysvětlit me-chanismem příčinnosti, která je jednímze základních kamenů tradiční západní vědy. Jungovo rozpoznání jevů, které existují mimo příčinu anásledek, ho dovedlo k definování synchronicity jako „nepříčinného spojovacího principu". Smyslu-plnésouvislosti mezi vnitřním světem - světem vizí a snů - a vnějším světem „objektivní reality" Junga přivedlyna myšlenku, že tyto dva světy nejsou od sebe tak jasně odděleny, jak bychom se mohli domnívat. Začal oarchetypech říkat, že mají „psychoidní" povahu, že tedy nepatří ani do říše psýché ani do říše hmotnéreality. Namísto toho existují v podivné mlhavé zóně mezi vědomím a hmotou. Stírání hranic mezi vědomíma hmotou uvádí ve vážné pochyby vše, co nás učí tradiční západní myšlení. Od útlého věku nás rodiče,učitelé i náboženští vůdci nutí, abychom udržovali zřetelnou hranici mezi „subjektivním" a „objektivním",mezi „reálným" a nereálným", mezi existujícím a neexistujícím nebo mezi hmata-telným a nehmatatelným.Moderní věda, obzvláště kvantově relativistická fyzika, však dnes uznává realitu, která je velice podobnáJungovu nepříčinnému vesmíru. Z tohoto důvodu se studium psychoidních jevů nachází na hranici lidskéhopozná-ní. Bohužel seriózní vědecký přístup k této oblasti je velice obtížný. Tato kategorie prožitkůpředstavuje nejradikálnější výzvu tradičnímu vědec-kému světonázoru, je však svou povahou podivněnezachytitelná a může mít rozmarnou až taškářskou povahu. To je dále zkomplikováno skutečností, žemnohé prožitky, které patří do této kategorie, byly široce zpopularizovány filmem a romány. Zvykli jsme sipřipisovat existenci duchů, poltergeistů, UFO a psy-chokineze imaginárnímu světu hororových filmů avymyšlených příběhů. Tato popularizace sice inspiruje úvahy o těchto záležitostech alespoň zábavnou formou,má však také tendenci trivializovat a přesvědčovat nás, že jde jen o fikci. Od Jungovy smrti přineslmoderní výzkum vědomí a studium mimořádných stavů značný počet důkazů pro jeho myšlenky týkajícíse psychoidních jevů. Dnes nelze pochybovat o tom, že si tato oblast zaslouží mnohem větší pozornost, nežjí byla věnována v minulosti. V této kapitole budeme zkoumat několik typů transpersonálních zážitků, kterémají psychoidní rysy. Jejich společným jmeno-vatelem je to, že jsou něčím víc než jen výplody lidskéfantazie a představivosti, a přesto mohou postrádat určité charakteristiky, které by umožňovaly definovat jejako jednoznačně „reálné" v každodenním smyslu tohoto slova. V následující diskusi budu používat výrazpsychoidní způsobem, přesahujícím Jungovo pou-žívání tohoto termínu, původně zcela vyhrazeného proarchetypy. Ve smyslu, v jakém zde budu toto označení užívat, lze psychoidní prožitky rozdělit do třízákladních kategorií. První z nich obsahuje nejběžnější psychoidni jevy - synchronicity v Jungově slovasmyslu. Sem lze zařadit různé vnitřní prožitky, které vykazují synchronicitu s událostmi v hmotném světě.Ani vnitřní prožitky, ani vnější události nemusí být samy o sobě neobvyklé - zarážející je spíše bezpříčinnásouvislost mezi nimi. Existence synchronicity tohoto typu na-značuje, že psýché a hmota nejsou na soběnavzájem nezávislé, ale že mohou vstupovat do hravé interakce, kdy se hranice mezi nimi stírají, nebozcela mizí. Druhá kategorie představuje významný krok za první kategorií. Zde můžeme uvést události vevnějším světě, které se smysluplně pojí s různými vnitřními prožitky a které by tradiční věda označila zanemožné. Typické příklady událostí, jež patří do této kategorie, zahrnují materializace ve spiritistickýchseancích, a takzvané poltergeistové jevy, k nimž dochází v okolí určitých osob. Tyto dva typy prožitků již
- Page 4:
základní, však zůstanou v anony
- Page 7 and 8:
jiným než abstrakcemi. Můžeme v
- Page 9 and 10:
stavu vědomí. 3 ' Hlavním cílem
- Page 11 and 12:
jako je psychologická smrt a znovu
- Page 13 and 14:
První úrovní lidské psýché, k
- Page 15 and 16:
ztotožnění s jinými životními
- Page 17 and 18:
nacházely v obdobných podmínkác
- Page 19 and 20:
kterých znovu prožíval pozitivn
- Page 21 and 22:
poznání a moudrosti vesmírného
- Page 23 and 24:
krásy, jako je nádhera východu
- Page 25 and 26:
prohlubují se, může mít dotyčn
- Page 27 and 28:
Stejně jako první perinatální m
- Page 29 and 30: Každý z děložních stahů v té
- Page 31 and 32: kdy prožíváme emoční utrpení
- Page 33 and 34: způsobena i tím, že kromě zába
- Page 35 and 36: moc a sílu - okouší báječnou s
- Page 37 and 38: smrti a znovuzrození. Utrpení a a
- Page 39 and 40: časem mají sklon slábnout - na j
- Page 41 and 42: mohl existovat. V tomto světě za
- Page 43 and 44: nacházíme výše uvedené téma v
- Page 45 and 46: jsou obdařeny strašlivou energií
- Page 47 and 48: Měla jsem vzrůstající pocit, ž
- Page 49 and 50: vlastnostmi, které nabízejí př
- Page 51 and 52: uchovává je v nezměněné formě
- Page 53 and 54: překračujeme hranice, jež se ná
- Page 55 and 56: určité době dokázal rozeznat li
- Page 57 and 58: architektury tohoto období, typick
- Page 59 and 60: vhled do symbolického významu kul
- Page 61 and 62: slastí, jež lidská existence nab
- Page 63 and 64: nebo poleví, jakmile dotyčná oso
- Page 65 and 66: pochybnosti, zdali bych byl odváž
- Page 67 and 68: Pozoruhodné příklady lze sledova
- Page 69 and 70: začaly proudit celým tělem. Neko
- Page 71 and 72: zdálo, že „zaměřuje přímo j
- Page 73 and 74: mají své místo. Chceš-li však
- Page 75 and 76: Life By). Tatáž myšlenka z žens
- Page 77 and 78: aktivního aspektu tao, tvůrčího
- Page 79: však také mohou občas na kosmick
- Page 83 and 84: Harnerem, který byl naším hostem
- Page 85 and 86: tomu, aby vykonali to, co museli vy
- Page 87 and 88: odhaluje, že vojenské letectvo p
- Page 89 and 90: evoluce, navrací ke svému původn
- Page 91 and 92: yly spíš výjimkou než pravidlem
- Page 93 and 94: psychologii bytíV lidských zále
- Page 95 and 96: Podstata emočních a psychosomatic
- Page 97 and 98: psychotických stavů nelze přesv
- Page 99: novala v minulosti značná pozorno
- Page 102: kolektivní zničení nebo dramatic