Stanislav Grof

jiným než abstrakcemi. Můžeme vynaložit nejrozmanitější snahu na popis předmětů, bytostí nebo událostí,ale nakonec musíme přiznat, že všechny jsou odvozeny z nedefinovatelného a nepoznatelného celku. Vtomto světě, kde vše plyne, vše je v pohybu, nás může použití podstatných jmen při popisu toho, co se děje,pouze uvést v omyl. Jazyk užívající pouze sloves by mnohem při-měřeněji odrážel podstatu reality. ProBohma osvětluje holografická teorie jeho myšlenku, že energie, světlo a hmota se skládají zinterferenčních obrazců, které nesou informace o všech ostatních vlnách světla, energie a hmoty, s nimiž sedostaly do přímého či ne-přímého kontaktu. Každá část energie a hmoty tedy představuje mikrokosmos,který obsahuje celek. Život už nelze chápat jako produkt neživé hmoty. Hmota i život jsou abstrakce, kterébyly odvozeny z holografického pohybu, tedy ne-dílného celku; není v podstatě možné je od tohoto celkuoddělit a samy o sobě postrádají smysl. Jak hmota, tak vědomí jsou aspekty téhož nedílného celku. Bohmnám připomíná, že dokonce i procesy abstrakce, kterými vytváříme naše iluze o oddělenosti od celku, jsousamy výrazem holografického pohybu. Nakonec si uvědomujeme, že žádné vjemy a poznání - včetněvědecké práce - nejsou objektivní rekonstrukcí reality, a namísto toho jsou tvůrčí činností srovnatelnou suměleckým vyjádřením. Pravou realitu nemůžeme měřit - vlastně základní podstatou reality je jejínezměřitelnost.'' Holografický model nabízí revoluční možnosti nového chápání vztahů mezi částmi acelkem. Část, která není omezena ohraničenou logikou tradičního my-šlení, přestává být pouhýmzlomkem celku, ale za určitých okolností odráží a obsahuje celek. Jako individuální lidské bytostinejsme izolovanými a bezvý-znamnými newtonovskými jednotkami, ale jako integrální pole holografickéhopohybu je každý z nás zároveň mikrokosmem, který odráží a obsahuje makro-kosmos. Pokud tomu tak je,pak každý z nás má v sobě potenciál k dosažení přímého a okamžitého prožitkového přístupu k doslovakaždému aspektu vesmíru, což rozšiřuje naše schopnosti daleko za dosah našich smyslů. Práce DavidaBohma ve fyzice vykazuje mnohé zajímavé paralely s prací Karla Pribrama v neurofyziologii. Podesetiletích intenzivního výzkumu a ex-perimentování došel tento světoznámý neurochirurg k závěru, žepouze existence holografických principů působících v mozku může vysvětlit jinak nepochopitelná aparadoxní zjištění týkající se mozkové činnosti. Pribramův revoluční model mozku a Bohmova teorieholografického pohybu mají dalekosáhlé důsledky pro naše chápání lidského vědomí, které jsme teprve nynízačali aplikovat na osobní úroveň.Hledání skrytého řádu ve vesmíruPřiroda je naplněna duchem, naplněna hožskostí, takže ani sněhová vločka neunikne její tvořivé ruce.Henry David ThoreauOdhalení ukazující omezenost newtonovské vědy a naléhavá potřeba mnohem širšího světonázoru sevynořily doslova ve všech vědeckých oborech. Gregory Bateson, jeden z nejoriginálnějších teoretiků našídoby, zpochybnil tradiční my-šlení tím, že dokázal, že veškeré hranice na tomto světě jsou klamné a žementální funkce, které obvykle připisujeme výhradně lidem, se objevují všude v přírodě, včetně živočichů,rostlin a dokonce i anorganických systémů. Ve své vysoce tvůrčí syntéze kybernetiky, informatiky aobecné teorie systémů, antropologie, psychologie a dalších oblastí vědy prokázal, že mysl a příroda tvořínedělitelnou jednotu. Britský biolog Rupert Sheldrake předložil pronikavou kritiku tradiční vědy, v nížpřistoupil k tomuto problému ještě z jiného úhlu. Poukázal na to, že západní věda ve své jednostranné honběza „energetickou příčinností" opominula problém formy v přírodě. Zdůraznil, že naše studium hmoty nemůžesamo o sobě vysvětlit, proč existuje řád, rozmanitost tvarů a smysl v přírodě, stejně jako zkoumánístavebního materiálu katedrály, hradu nebo obytného domu nemůže objasnit kon-krétní formy těchtoarchitektonických struktur. Sheldrake předpokládá, že formy v přírodě jsou ovládány tím, co nazývá„morfogenními poli", jež současná věda nedokáže ani zjistit, ani změřit. To by znamenalo, že veškerévědecké úsilí v mi-nulosti zcela zanedbalo rozměr, který je pro pochopení povahy reality naprosto prvořadý. 2 'Společným jmenovatelem všech těchto i dalších současných teorií, jež nabízejí alternativy newtonovskéhomyšlení, je skutečnost, že nepohlížejí na vědomí a tvůrčí inteligenci jako na deriváty hmoty - konkrétnějineurofyziologické činnosti mozku - ale jako na důležité primární atributy veškeré existence. Stu- diumvědomí, jež bylo kdysi považováno za chudého příbuzného fyzikálních věd, se rychle stává středem