Stanislav Grof

podmínky. Specifičtějšími a užšími takovými archetypy jsou Dobrý otec a Dobrá matka, nebo jejichzáporné protiklady - Tyranský otec a Hrozná matka. Jako další příklady univerzálních archetypů můžemejmenovat Moudrého starce či Vědmu, Milence či Milenku, Mučedníka, Taškáře a Vyvržence. Jung, kterýarchetypy studoval celý život, rozeznával ve svém přístupu k lidské osobnosti a chování tři základníarchetypy. Jsou to: 1. Anima neboli personifikace ženských aspektů ve vědomí muže, 2. Animus neboliztělesnění mužských prvků ve vědomí ženy, a 3. Stín, což je neznámá, temná a potlačo-vaná část našíosobnosti. Tyto tři aspekty naší psýché jsou obvykle skryté a pro nás neznámé, a přesto silně ovlivňujívolby, které v životě vykonáváme, a tím formují naše chování a životní zkušenosti, dokud jenedovedeme do vědomí a neseznámíme se s nimi. Před časem jsem měl možnost seznámit se s těmitoarchetypy při svém vlastním psychedelickém sezení. Tento osobní prožitek výrazně přispěl k tomu, abychpochopil tento fascinující aspekt naší psýché.Před koncem sezení, při kterém jsem prožíval pozoruhodné vize zobrazující apokalypsu, jsem náhlespatřil velké jeviště. Zdálo se, že je umístěno v kosmické prázdnotě mimo obvyklý prostor a čas. Probíhalatam velkolepá přehlídka personifikovaných univerzálních principů (archetypů), které prostřednictvímsložité souhry vytvářejí iluzi světa jevů, božskou hru kosmického vědomí, kterou hinduisté nazývají lila.Scéna v sobě měla majestátnost a velkolepost, již nedokáži popsat. Archetypy, které jsem pozoroval, bylypostavy s ustavičně se měnícími aspekty a dimenzemi významu. Nebylo možno soustředit se na jakýkolivkonkrétní aspekt, neboť když jsem je pozoroval, neustále se měnily v neuvěřitelně složitém vzájemnémholografickém prolínání. Každý z nich jako by představoval podstatu své funkce a současně i veškerékonkrétní projevy příslušného principu ve světě jevů. I když to byly jasně individuální bytosti, obsahovalyobrovský počet jiných jedinců a situací ze všech dob a míst v dějinách. Byla tam Mája, záhadný éterickýprincip symbolizující iluzi, která vytváří svět hmoty. Byla tam postava podobná Animě, jež bylaztělesněním věčného ženství a její moci. Spatřil jsem hrůznou postavu podobající se Martovi, která jakoby byla principem odpovědným za války v celých lidských dějinách. Byla tam královská postava Vládce, donitra soustředěný Poustevník, nepolapitelný Taškář a pár Milenců, představující veškerá sexuální dramatadlouhých věků. Všichni se ukláněli směrem ke mně, jako by očekávali uznání za své špičkové výkony v božskéhře vesmíru. Zdálo se, že je můj velký obdiv skutečně těší.Zatímco existují univerzální archetypální postavy, které jsem popsal výše, existují i univerzálníarchetypální motivy či témata, s nimiž se můžeme setkat v transpersonálních stavech vědomí. Mohou býtvyjádřeny jako zápletky, podo-benství nebo příběhy, jejichž konflikty a řešení zahrnují archetypální postavy.Mnohé z těchto témat nacházejí vyjádření v lidském sexuálním a společenském životě a všichni je velmidobře známe. Jako vnitřní zážitky jsou zdrojem životních problémů, to znamená citových konfliktů, které bylyuvedeny do chodu již dříve v našem životě. Vynikajícím příkladem je téma synovy nenávisti vůči otci a náklonnostik matce, které popularizoval Sigmund Freud ve svém známém pojetí oidipovského komplexu.Toto téma je převzato ze Sofoklovy hry Král Oidipus, napsané před více než 2000 lety. Protikladem tohotoarchetypálního tématu je Elektřin komplex, tedy láska dcery k otci a nepřátelství vůči matce. Téma zlého ahodného bratra učinil nesmrtelným biblický příběh o Kainu a Ábelovi. Obdobně pohádky a legendy častovyjadřují archetypální témata tohoto druhu. „Sněhurka" a „Popelka" popisují bolestný konflikt mezi dívkoua její zlou matkou nebo macechou. „Perníková chaloupka" zobrazuje drama dvou mi-lujících se sourozenců,které ohrožuje zlá mateřská postava. Mnohé příběhy ze světové literatury jsou variacemi na téma milenců -Tristan a Isolda, Romeo a Julie, Abelard a Heloise je jen několik ze slavných mileneckých dvojic. Jinéextrémní formy archetypálních konfliktů zahrnují Katana a Oběť, Vraha a Za-vražděného, Tyrana aUtlačovaného, a Vězně a Osvoboditele. Freud byl přesvědčen, že tyto mýty mají svůj původ v biologickosociálníchkonfliktech, které prožíváme ve svém každodenním životě. Z tohoto hlediska je mýtus o Oidipoviuměleckým dílem, inspirovaným univerzálními psychologic-kými konflikty, které mladí chlapci v určitémvěku prožívají. Má vlastní pozo-rování z mimořádných stavů vědomí výrazně podporují Jungovu tezi, žesvět archetypů má nezávislou existenci. Tento svět je nadřazen naší každodenní realitě a představuje jejíhybnou sílu. Jung například věřil, že naše skutečné konflikty s otcem (v případě, že jsme muži) majíuniverzální kořeny a jsou vyjádřením oidipovského mýtu, který existuje nezávisle na nás a na našíkaždodenní realitě. Joseph Campbell to velmi jasně vyjádřil ve své knize Mýty, podle nichž žijeme (Myths to