Stanislav Grof

také prožívat duchovní znovuzrození, ztotožnění s konkrétními božstvy, např. aztéckým Quetzalcoatlem,egyptským Osirisem, či s Adonisem, Attisem nebo Dionýsem z řecké tradice. Mezi nejčastější prožitkovéformy spojované s BPM IV patří ztotožnění se smrtí a vzkříšením Ježíše Krista, jak dokládá vy-právění zpočátku této kapitoly. Blaženství z tohoto neočekávaného duchovního otevření, oplývajícího překvapivýmivjemy, lze označit za proméťheovskou ex-tázi.Vítězné dokončení cestyČlověk, který překonal ohromné zkoušky druhé a třetí matrice a těší se z pro-žitku znovuzrozenípojícího se se čtvrtou matricí, má obvykle triumfální pocity. Tyto pocity mohou být ztělesněny v hrdinskýchpostavách z mytologie, jako sv. Jiří probodávající draka, Théseus porážející Minotaura nebo dítě Herkulesza-bíjející obrovské hady, kteří ho napadli hned po narození. Mnozí lidé hovoří o obrazech plnýchjasného světla s nadpřirozenou bytostí vyzařující božskou inteligenci, nebo prožívají Boha jako ryzeduchovní všeprostupující energii. Jiní popisují průzračný, nebesky modrý opar, překrásné duhy nebovelkolepé obrazy složitých vzorů, připomínajících páví pera. Mohou se zde objevit i nádherné vize božskýchzjevení, zobrazující anděly a jiné nebeské bytosti. Je to i rovněž vhodná doba pro objevení se bohyně Velkématky z různých kultur, vyzařující lásku a ochranu - Panny Marie, Isis, Cybely nebo Lakšmí. Občas semůže duchovní znovuzrození pojit s velice zvláštní formou prožitku prožitku jednoty s átmanem a brahma,popisované ve staroindických hinduis- tických textech. Tady člověk pociťuje hluboké spojení snejvnitrnějším duchov- ním jádrem své bytosti. Iluze individuálního já (diíva) mizí a člověk prožívásjednocení se svým božským Já (átman), které je zároveň vesmírným Já (brahma), kosmickým zdrojemveškerého bytí. Jde o přímý a okamžitý kontakt s Věčností uvnitř nás, s Bohem, nebo s tím, o čemupanišady hovoří jako o Tat tvam asi („Ty jsi To"). Toto pochopení základního ztotožněníindividuálního vědomí s tvůrčím principem vesmíru je jedním z nejhlubších prožitků, kterých můžečlověk dosáhnout. Duchovní znovuzrození, tak jak se prožívá v průběhu BPM IV, může znovu otevřítbránu k oceánské extázi BPM I, a jejím prostřednictvím pak prožíváme kosmickou jednotu. Symbiotickéspojení s matkou, které obvykle následuje po prožitku znovu-zrození („dobrý" prs), se totiž nápadně blížíprožitku nerušené nitroděložní exi-stence („dobré" lůno) - někdy se střídají, nebo dokonce existují vedlesebe. Prožitek BPM IV může být provázen pocity splynutí s ostatním světem, což připomíná prožitekjednoty, o kterém jsme hovořili v kontextu BPM I. V tomto stavu má realita, jež nás obklopuje, posvátnoupovahu. Cítíme-li jednotu se vším, co existuje, převládá ocenění přírodních krás a prostého nekomplikovanéhoživota nad většinou našich jiných zájmů. Moudrost učitelů a myšlenkových systémů zdůrazňujících tytohodnoty - filozofie Jean-Jacquese Rousseaua, Ralpha Waldo Emersona a Henryho Davida Thoreaua, neboučení taoismu a zen-buddhismu se zdá být samozřejmá a nesporná. Za nejideálnějších podmínek můžemít smrt ega a znovuzrození dalekosáhlé a často trvalé důsledky. Osvobozuje nás od paranoidně obrannéhopostoje vůči světu, který je důsledkem určitých aspektů našeho porodu a pozdějších trpkých zážitků. Je to,jako bychom se zbavili filtrů a zkreslujících čoček, jež normálně omezují naše vnímání sebe sama a světa.Po prožitku znovuzrození se všechny naše smysly náhle doširoka rozevřou. Zrakové, sluchové, čichové,chuťové a hma-tové vjemy se vesměs zdají být nepředstavitelně intenzivnější, živější a příjem-nější.Můžeme mít pocit, že vidíme svět vlastně vůbec poprvé ve svém životě. Vše kolem nás, dokonce i tynejběžnějši a nejznámější výjevy, se zdají být nezvykle vzrušující a podnětné. Lidé hovoří o zcela novýchzpůsobech vnímání a požitku z přítomnosti svých blízkých, zvuků hudby, přírodních krás a neko-nečnýchrozkoších, jež svět skýtá našim smyslům. Vyšší motivační síly, jako je smysl pro spravedlnost,oceňování harmonie a krásy a touha je vytvářet, nová tolerance a úcta k druhému, stejně jako pocity lásky,jsou v našem životě stále významnější. A co víc - vnímáme je jako přímé, přirozené a logické vyjádření našískutečné povahy a vesmírného řádu. Nelze je vysvětlit jako výsledky psychologických obrannýchmechanismů, jako je například freudovský „reakční výtvor" (předstíráme lásku a ve skutečnosti cítímeagresivitu a nenávist) nebo „sublimace" primitivních instinktivních tužeb (trávíme dlouhé hodiny pomocídruhým, abychom se vyrovnali se svým sexuál-ním napětím). Je zajímavé, že existují nápadné paralelymezi tímto novým vě-domím a tím, co Abraham Maslow nazval „metahodnotami" a „metamotivacemi".Změny tohoto druhu pozoroval pravidelně u osob, které měly spontánní mystické nebo „vrcholné" zážitky.Pozitivní následky tohoto druhu jsou nejintenzivnější v prvních dnech či týdnech po duchovním otevření a