Stanislav Grof

Podstata emočních a psychosomatických poruchNové výzkumy lidského vědomí přinášejí také radikální změny v našem ná-hledu na duševní zdraví.Určitým historickým vývojem se z psychiatrie stala lékařská disciplina. Tento proces byl uveden do pohybu vminulém století, kdy pro některé - zdaleka ne však pro všechny - duševní poruchy byly nalezeny speci-fickébiologické příčiny, jako jsou infekce, nádory, vrozené vady a degenerativní choroby mozku. Přestožepozdější vědecké studium neprokázalo existenci biolo-gických příčin většiny neuróz, depresí,psychosomatických chorob a psychotic-kých stavů, lékařství i nadále v psychiatrii dominuje, neboť objevilozpůsoby jak kontrolovat symptomy mnoha duševních poruch, které nedovede vysvětlit. V současnostisehrává biomedicínský model stále ještě rozhodující úlohu v psychiatrické teorii, klinické praxi, vzdělávánípsychiatrů a v soudním znalectví. Termín duševní choroba je volně aplikován na mnohé stavy, pro kterénebyly nalezeny žádné organické příčiny. Stejně jako v lékařství se však tyto symptomy považují za projevypatologického procesu a jejich intenzita se bere jako měřítko vážnosti choroby. Značná část tradičnípsychiatrie považuje tak opadnutí sym-ptomů za „zlepšení" a jejich zintenzivnění za „zhoršení" klinickéhostavu. Dalším dědictvím lékařství v psychiatrii je důraz kladený na stanovení spe-cifické diagnózy. Zatímcou tělesných chorob lze stanovit relativně přesné dia-gnostické označení, založené na klinickém pozorovánía laboratorních testech, v psychiatrii jsou diagnostická kritéria mnohem vágnější a ošidnější. Navíc narozdíl od diagnózy tělesných chorob nejsou diagnostické kategorie v psychiatrii spojeny s jasnědefinovaným postupem léčení. V psychiatrii má často důležitou úlohu při stanovení průběhu léčby osobní aprofesionální filozofie lékaře a navíc i lidský vztah, který si k pacientu vytvoří. Tak například někteříbiomedicínsky orientovaní psychiatři mohou předepisovat elektrošokovou terapii neurotikům, kdežtopsychologicky orientovaní psychiatři mohou u psychotiků používat psy-choterapii. Práce s lidmi vmimořádných stavech vědomí přivodila pozoruhodné změny v chápání těch emočních apsychosomatických poruch, které nemají žádnou jasně definovanou organickou příčinu. Tato práce jasněukázala, že všichni v sobě neseme vnitřní záznamy fyzických a citových traumat, z nichž některá jsou biografickéhonebo perinatálního původu, jiná jsou svou povahou transpersonální. Někteří lidé mohoudosáhnout perinatálních a transpersonálních prožitků v prů-běhu meditace, u jiných je k tomu zapotřebímetod prožitkové psychoterapie nebo psychedelických sezení. U některých lidí, jejichž psychologickézábrany nejsou příliš silné, se může nevědomý materiál dostat na povrch spontánně upros-třed jejichkaždodenní činnosti. Když začínáme prožívat symptomy poruchy, která je spíše emoční než orga-nicképovahy, je důležité si uvědomit, že zde nejde o počátek „nemoci", ale že se v našem vědomí objevilmateriál, který byl předtím pohřben v nevědomé části naší psýché. Jakmile je tento proces ukončen,symptomy pojící se s tímto ne-vědomým materiálem jsou jednou provždy zlikvidovány a mohou zcelavymizet. Objevení symptomů tedy neznamená počátek choroby, ale počátek léčebného procesu. Obdobněby se intenzita symptomů neměla považovat za měřítko váž-nosti poruchy, ale spíš za ukazatel rychlosti ahloubky léčebného procesu. Kliničtí psychiatři vědí už po desetiletí, že pacienti s nejdrastičtějšími symptomymají mnohem lepší vyhlídky na uzdravení než ti, kteří mají jen několik zvolna a plíživě se rozvíjejícíchpříznaků. A přesto se tradičně volí léčba, která spočívá v potla-čování symptomů. Takový přístup zmírníjejich dynamiku a zabrání jejich úplnému vynoření na povrch, což je situace, o které je známo, že emočníporuchu prodlužuje. Mimořádné stavy vědomí mají sklon fungovat jako vnitřní radarový systém, kterývyhledává oblasti s nejsilnějším emočním nábojem a přináší materiál s nimi spojený do vědomí, kde se s nímlze vypořádat. V tomto procesu jsou již dříve existující symptomy zveličeny a „nevědomý" materiál, který jese za nimi skrývá, se dostává na povrch. Tento proces zesilování symptomů, po němž následuje jejichvyléčení, je obdobný léčebnému systému zvanému homeopatie. Homeo-patie nepovažuje symptomy zaproblém, ale pohlíží na ně jako na projevy lé-čebného procesu. To je pochopitelně v rozporu s teoriemimoderního západního lékařství. Výzkum zabývající se mimořádnými stavy vědomí také přinesl novéchápání relativní důležitosti postnatálního biografického materiálu. V tradiční psychiatrii považujeme zahlavní zdroje neuróz a mnoha psychosomatických poruch trau-matické prožitky z raného dětství, spolu sesoučasnějšími událostmi v pacientově životě. Až na několik výjimek se také psychiatři-teoretici domnívají,že psycho-tické poruchy nelze vysvětlit jako důsledek psychologických faktorů, ale že musí být způsobenynějakou vážnou patologií mozku, která dosud nebyla objevena. Nejnovější výzkum však oba tyto