Stanislav Grof

postupů, na něž soustředili svou pozornost. Prožitky tohoto druhu naznačují, že existuje neustálá souhramezi neživými předměty, které obvykle spojujeme s materiálním existencí, a světem vědomí a tvůrčíinteligence. Vědomí a hmota zřejmě nepředstavují dvě výrazně oddě-lené oblasti s přesnými hranicemi, alespíše provádějí nepřetržitý tanec a jejich vzájemná souhra tvoří celkové tkanivo bytí. Tento názorpotvrzuje výzkum moderní fyziky, biologie, termodynamiky, informatiky a obecné teorie systémů adalších vědních oborů. Zkoumání transpersonální říše začíná naznačovat, že vědomí operuje v takzvanémmateriálním světě způsoby, jež byly dříve nepřed-stavitelné. Prožitkové ztotožnění s různými aspektyanorganického světa nám může při-nést nové informace o mikro- i makrosvětě hmoty, které jsou v souladu sezávěry moderní vědy. Transpersonální stavy tohoto typu však mají i další fascinující dimenze - obvykle sepojí s filozofickými, mytologickými a duchovními vhledy a prožitky. Poskytují například zajímavé a novéchápání animistických nábo-ženství mnoha primitivních kultur, které považují celou přírodu - hory, jezera,řeky, skály - za živou. Obdobně se může i středověká alchymie a homeopatické léčitelství, které spatřujíhluboké vztahy mezi materiálními substancemi a psy-chicko-duchovními stavy, náhle jevit v novém světle.Pro lidi, kteří prožili kontakt s anorganickou hmotou v mimořádných stavech vědomí, se tyto systémy myšlenínezakládají na naivních spekulacích, nýbrž na přímém prožitku a intuitivním vhledu. V průběhuprožitkových sezení užívajících změněné stavy vědomí se znovu a znovu objevují dvě přírodní síly - vodaa oheň. Stojí za povšimnutí, že tyto živly se také opakovaně objevují v duchovní literatuře, přičemž oba majízřejmě univerzální symbolický význam. V duchovní literatuře se voda často používá jako metafora kpopisu mystických stavů vědomí. Tato paralela často vychází z čiré, kapalné a svěží kvality vody v jejímpřírodním stavu a z toho, že voda nezná hranic. Vyhledává ve světě tu nejnižší polohu a má klidnou, nicnepřed-stírající sílu. Má výrazné pročišťující a očišťující vlastnosti a sdílí s vědomím paradoxní kombinacizásadní neměnnosti, skryté za nekonečným množstvím změn a transformací.Obdobně je i oheň jak obávanou silou v přírodě, tak i mocným duchovním symbolem. Má schopnosttvořit i ničit, dokáže živit a konejšit, nebo hrozt a ubli-žovat. Dokáže dávat světlo, ale dokáže i oslepovat.Jeho vlivem se předměty transformují, vzdávají se svého pevného tvaru a mění se v ryzí energii. Ve svémnejmocnějším projevu - Slunci - je oheň kosmickým principem, bez něhož by život přestal existovat. Naarchetypální a mytologické úrovni oheň hraje úlohy obdobné těm, které má ve fyzikálním světě - úlohynositele života a transfor-mační síly. Odnepaměti byl uctíván ve všech svých formách - od nejskrom-nějšíhoblikání svíčky přes ohnivé erupce sopek až po tajemnou kosmickou pec Slunce. V duchovní literatuře seoheň a světlo často používají jako metafory tvůrčího zdroje samotného vesmíru. V neběžných stavechvědomí se zdá, že oheň - podobně jako voda - představuje tytéž kosmické síly, které symbolizuje v celéduchovní literatuře. Výzkum vědomí nám také poskytuje nové vhledy do posvátného významu různýchkovů a kamenů, jako jsou diamanty, smaragdy, zlato a stříbro, a vy-světluje, proč jsou často používány kezdobení posvátných předmětů. Popisy ráje v mnoha mytologiích vykreslují prostředí oplývající vzácnýmikovy a ka-meny. A posvátné knihy mnohých kulturních tradic používají samotné kameny či kovy jakosymboly vysoce duchovních zážitků. V mimořádných stavech vě-domí, při nichž dochází ke ztotožnění stěmito vzácnými kameny či kovy, lidé opakovaně popisují, že tyto stavy vědomí mají zářivou, magickou amystickou povahu. Spisovatel a filozof Aldous Huxley hluboce intuitivním způsobem chápal vztah mezivzácnými kovy a kameny a duchovními stavy vědomí. Ve své slavné přednášce „Vizionářský prožitek"položil otázku, proč jsou drahokamy drahé a proč je pragmatická kultura, jako je naše vlastní, ochotnaplatit horentní ceny za předměty, které mají jen nepatrnou nebo vůbec žádnou praktickou hodnotu.Došel k závěru, že tak činíme proto, že tyto předměty slouží jako náhražka mystických prožitků, kterénáš život postrádá. V životě, který vedeme, představují největší možné přiblížení k vizionářskýmprožitkům a nabízejí nám jas, lesk, nejvyšší ryzost, průzračnost, nadčasovost a nezničitel-nost. Následujepopis postupného ztotožnění jistého člověka s jantarem, krystalic-kým křemenem a diamantem. Tento popisilustruje povahu a složitost prožitků týkajících se anorganického světa. V tomto bodě sezení se čas jako byzastavil. Náhle mne napadlo, že to, co prožívám, je zřejmě něco jako ryzí podstata jantaru. Mé zorné poleukazovalo jednolitý žlutavý svit a měl jsem pocit míru, klidu a věčnosti. Zdálo se, že i přes svoutranscendentní povahu má tento stav vztah k životu - měl určitou organickou kvalitu, kterou je těžképopsat. Uvědomoval jsem si, že totéž platí i o jantaru, který je jakousi organickou časovou schránkou. Je tomineralizovaný organický materiál, pryskyřice, která často obsahuje organismy, jako hmyz a rostliny, a