Stanislav Grof

nebo poleví, jakmile dotyčná osoba může prožít epizody z minulých životů, které tvoří jejich základ.Synchronicita, pojící se s těmito prožitky, rovněž naznačuje, že jevy minulých životů si zaslouží se-rióznípozornost. Výzkum lana Stevensona, týkající se dětí, které tvrdí, že si pamatují příběhy z minulých životů,nám rovněž poskytuje další důkazy na pod-poru důležitosti této oblasti. Víra, že individuální vědomí přežívásmrt fyzického těla, je jedním ze způsobů, jak vysvětlit tato pozorování. Je však chybou zaměňovat ji skonečným „důka-zem". Je důležité si připomenout, že věda nikdy nic „nedokazuje", pouze „vy-vrací" a„zdokonaluje" existující hypotézy a teorie. Dějiny vědy samotné nás učí, že žádná teorie není schopnavysvětlit veškeré aspekty jevu, které studuje, a že vždy existuje více než jedna teorie, jež zdánlivěvysvětluje pozorované skutečnosti. Mělo by tedy být možné uznat existenci prožitků minulých životů apřijít s alternativním vysvětlením, které nezahrnuje teorii, že duše přežívá smrt, anebo že existuje kontinuitaindividuálního vědomí z jednoho života do druhého. Mimochodem v duchovní literatuře samé nacházímenejméně dvě taková al-ternativní vysvětlení. V hinduistické mystické tradici se např. doslovná víra v reinkarnacitéhož jednotlivce považuje za nižší interpretaci karmy. Poněvadž veškeré hranice a členění vevesmíru jsou ve své podstatě libovolné, existuje při konečné analýze pouze jediný tvůrčí princip, kosmickévědomí. Pouze ten inkarnuje neboli bere na sebe fyzickou formu. Z tohoto hlediska je celý vesmír božskouhrou (lila) jediné Nejvyšší bytosti (íšvara). Každý, kdo pochopí tuto koncepci, zjistí, že veškeré karmickéjevy jsou jen jinou úrovní iluze (mája). Podle jiného vysvětlení je entitou, která se převtěluje, celé polelidského vědomí. Toto pole, které můžeme nazvat kolektivní duší (Oversoul), obsahuje veš-kerý lidskýživot; šíří se po celé planetě a po veškerém čase, a bere na sebe individuální totožnosti, aby zkoumalo astudovalo sebe samo. Po smrti jednotlivce se neasimilované části tohoto prožitku života vracejí do kolektivníduše, kde se stávají stavebními kameny budoucích inkarnací. Nově inkarnovaní jedinci pak obdrží kezpracování určitou kombinaci těchto „nestrávených" zážitků způsobem, který připomíná situaci při rozdáváníkaret. Obdobně jako obraz vícekomorové ulity mořského plže Nautilus obsahuje i teorie kolektivní dušekoncepce separace a kontinuity způsobem, který překračuje obojí.Mimosmyslové vnímání a parapsychologieZájem o transpersonální jevy není pro západní vědu nic nového, ani se neo-mezuje na pole psychologie.Po mnoho desetiletí parapsychologie, nepochybně velmi rozporuplná disciplína mezi váženějšími vědeckýmiobory, studuje způsoby jak získávat informace bez užívání smyslových orgánů. Parapsychologie zkoumárůzné formy mimosmyslového vnímání (angl. ESP - „Extra-Sensory Percep-tion"), to znamená schopnostípřekračovat prostorové hranice, vzdálenosti a ome-zení přímočarého času. Tyto schopnosti jsme tedy mohlizahrnout do našich předchozích diskusí, ale rozhodl jsem se, že je popíši v samostatné kapitole vzhledem kzájmu, kterému se těší u parapsychologů. Jevy ESP, charakterizované transcendencí prostorových hranic,zahrnují zá-žitky opuštění vlastního těla, schopnost prožívat vzdálené události a telepatii. Jevy ESP,charakterizované transcendencí časových bariér, zahrnují předvídání (vědomost o událostech, které seteprve mají odehrát), jasnozřivost (vidění mi-nulých a budoucích událostí) a psychometrii (mimosmyslovýpřístup k historii jednotlivých předmětů). Prožitky vědomí odpoutaného od vlastního těla - neboli prožitkyopuštění vlastního těla („out-of-body experiences" - OOBE) se odehrávají v nejrůznějších formách a stupních.Mohou na sebe brát podobu izolovaných epizod v průběhu lidského života, nebo k nim může docházet veshlucích nebo řetězcích událostí, které jsou součástí procesu transpersonální krize nebo psychickéhootevření. Tento typ prožitku může být navozen různými způsoby, jako jsou případy ohro-ženi vlastníhoživota, situace blízké smrti a prožitky klinické smrti, sezení hluboké prožitkové terapie, psychospirituální krizea požití určitých psychoaktivních látek. Některé z nejpozoruhodnějších prožitků tohoto typu popisujeTibetská kniha mrtvých. Vědci začali brát tyto prastaré popisy vážně teprve nedávno, když moděrní výzkumv experimentální psychiatrii a thanatologii potvrdil jejich auten-tičnost. Můžeme prožívat, jak naše vědomíopouští tělo, odpoutává se od něho a pozo-ruje je z povzdálí, a v pokročilejších formách můžeme opustit svétělo a navštívit různá vzdálená místa. Před mnoha lety, nedlouho po svém příjezdu do Spojených států, jsemabsolvoval LSD sezení, které bylo součástí výcvikového programu pro profesionály v oboru duševního zdraví.V průběhu tohoto sezení jsem náhle pocítil zvláštní směsici míru a blaženosti. Cítil jsem, že jsem vstoupil dopozoruhodného světa, podobného světu prvotních křesťanů, ve kterém jsou zázraky možné, přija-telné apochopitelné. Začal jsem uvažovat o problémech času a prostoru a neřeši-telných paradoxech nekonečna a