Stanislav Grof

na můj dlouhý bičík, jenž šlehal vibrujícími pohyby. Byl jsem účastníkem vyčerpávajícího superzávodu kezdroji vysílajícímu jakési chemické poselství, které mělo provokující a neodolatelnou povahu. Tehdy jsemsi uvědomil (s použitím informací, které jsem měl jako vzdělaný dospělý člověk), že cílem je dosáhnoutvajíčka, proniknout do něho a oplodnit je. I přesto, že mému vědeckému mozku se celá scéna zdálaabsurdní a směšná, nemohl jsem odolat, abych se nepřipojil k tomuto zvláštnímu závodu se vší vážností a svelkým vynaložením energie. I když jsem prožíval sebe sama jako spermii soupeřící o vajíčko, byl jsem sivědom všech ostatních současně probíhajících procesů. To, co se odehrávalo, mělo základní rysyfyziologického jevu tak, jak se vyučuje na lékařských fakultách. Bylo tu však i mnoho dalších dimenzí, kterézdaleka přesahovaly vše, co by si má fantazie mohla vymyslet v běžném stavu vědomí. Buněčné vědomítéto spermie bylo celým autonomním mikrokosmem, samostatným komplexním světem. Jasně jsem siuvědomoval složitost biochemických procesů v nukleoplazmě a mlhovinovou povahu chromozomů, genůa molekul DNA. Když psychiatr ve výše uvedeném vyprávění vnímal tyto fyziochemicke kon-figurace, bylzároveň v kontaktu s prvky vzpomínek předků, se stopami našich živočišných předchůdců, mytologickýmimotivy a archetypálními formami. Ge-netika, biochemie, mytologie a dějiny evoluce se jako by nerozuzlitelněproplétaly a zdály se být různými aspekty téhož jevu. Prohlásil, že měl dojem, jako by tento mikrosvětspermie v oné době ovládaly a řídily prapůvodní síly, které modifikovaly a určovaly výsledek závodu.Popisoval, že tyto síly měly „formu karmických, kosmo-biologických a astrologických silových polí". Dálepokra-čoval: Vzrušení závodu narůstalo každou vteřinou a zdálo se, že hektická rychlost se zvyšovala dotakové míry, že jsem měl pocit letu kosmickou lodí blížící se rychlosti světla. Pak nastalo vyvrcholení veformě triumfální imploze a extatického splynutí s vajíčkem. Krátce před okamžikem početí mé vědomíalternovalo mezi pospíchající spermií a vajíčkem, a prožíval jsem silné vzrušení a očekávání nejasnědefinované, avšak úžasné události. V okamžiku početí obě jednotky vědomí splynuly a já jsem se stalsoučasně oběma těmito zárodečnými buňkami. Po splynutí zážitek pokračoval i nadále rychlým tempem.Zhuštěným a zrychleným způsobem jsem prožíval vývoj plodu po početí, přičemž jsem si plněuvědomoval růst tkání, buněčné dělení a dokonce i biochemické procesy. Bylo třeba vykonatnesčetné úkoly a překonat občasné nesnáze a kritická údobí. Byl jsem svědkem diferenciace tkání aformování nových orgánů - stával jsem se tepajícím srdcem plodu, shlukem jaterních buněk a epitelemsliznice střev. Vývoj plodu doprovázelo obrovské uvolnění energie a světla. Cítil jsem, že tatooslepující žlutá záře má něco společného s biochemickou energií, podílející se na prudkém růstu buněk atkání. l) V jednom okamžiku měl velice určitý pocit ukončení kritických fází svého embryonálního vývoje.Prožíval to jako velký úspěch - jak ze svého vlastního hlediska, tak z hlediska tvůrčí síly přírody. Když sevracel do svého běžného stavu vědomí, dokázal popisovat to, co označoval za „silný pocit, že toto sezeníbude mít trvalý vliv na mé sebevědomí. Ať už bude moje budoucnost jakákoli, začal jsem svůj život dvěmavelkými úspěchy - stal jsem se jediným vítězem závodu spermií za účasti mnoha milionů soupeřů a úspěšnějsem dokončil em-bryogenezi". Přestože jeho vědecké já na tyto myšlenky reagovalo s jistou skepsí, ne-lipřímo s humorem, emoce v pozadí tohoto prožitku byly silné a přesvědčivé. Následující příklad pochází zezáznamů terapeutického sezení s Richardem, který trpěl chronickými sebevražednými depresemi. Při tomtosezení měl pocit, že je ponořen do plodové vody a spojen s placentou pupeční šňůrou. Uvědomoval si, jak dojeho těla přes oblast pupku proudí výživa, a prožíval nádherné pocity symbiotické jednoty s matkou. Bylispolu spojeni placentárním oběhem krve, která se zdála být magickou životodárnou kapalinou. Richardslyšel dvojí zvuky srdce s různými frekvencemi, jež splývaly v jediný vlnící se celek. Doprovázely je taképodivné duté a bouřlivé zvuky, které Richard po chvilce váhání identifikoval jako akustické efekty vyvolanékrví, ženoucí se pánevními tepnami, a průchodem plynů a tekutin při peristaltických pohybech střevpřiléhajících k děloze. Plně si uvědomoval své tělesné schéma a rozpoznával, že se velice liší od jeho obrazu vdospělosti. Byl malý a hlavu měl nepoměrně větší než trup a končetiny. Na základě různých prožitkovýchnáznaků a pomocí dospělého úsudku se dokázal identifikovat jako značně vyspělý plod těsně před porodem.V tomto stavu náhle z vnějšího světa uslyšel přicházet zvláštní zvuky. Měly velice nezvyklou ozvěnu, jakoby se ozývaly ve velké síni nebo jako by procházely vrstvou vody. Výsledný efekt mu připomínal kvalituzvuku, jaké hudební technici dosahují při moderních nahrávkách elektronickými prostředky. Nakonecdošel k závěru, že tento efekt vyvolaly břišní a děložní stěny a plodová voda a že vnější zvuky se k plodudostávají právě v této formě. Pak se pokusil identifikovat, co tyto zvuky vyvolává a odkud přicházejí. Po