Stanislav Grof

evoluce, navrací ke svému původnímu zdroji.Vítězství psychiky nad hmotou - úmyslná psychokinezeU některých psychoidnich jevů se zdá, že změny v konvenční realitě jsou důsledkem vědomého úmyslujednotlivců či určitých lidských skupin manipu-lovat události ve fyzickém světě. Je důležité zdůraznit, že tatoforma psychoidnich jevů zvaná „úmyslná psychokineze" funguje bez jakéhokoliv fyzického zásahu. Kfyzickým změnám dochází pouze tím, že si někdo přeje, aby se staly, nebo prováděním určitýchsymbolických či rituálních aktů, které nemají žádnou běžně chápanou příčinnou souvislost s vyžadovanýmvýsledkem. Rituální činnosti s cí-lem ovlivnit vnější události se v předindustriálních kulturách prováděly postaletí, a popisy jevů, kdy převládá psychika nad hmotou, jsou hojné v duchovní i okultní literatuře všech dob.Tradiční věda však vždy odmítala a systematicky popírala schopnost lidského vědomí přímo působit nahmotu - i přes významné důkazy z moderního parapsychologického výzkumu a z kvantové fyziky.Antropologové a obřadní magieAntropologové studující domorodé kultury sledovali a popisovali po mnoho desetiletí důmyslné obřadyk přivolání deště, zajištění úspěšného lovu či dobré úrody a k dosažení jiných praktických cílů. Titoantropologové často vyjadřovali překvapení, když zjistili, že tyto národy projevovaly „dvojí logiku" -vykazovaly vysokou inteligenci, znalost a vynalézavost při lovu, rybaření či zemědělství, a přestopociťovaly nutnost provádět také rituály, které se lidem ze Západu jevily jako zbytečné, pověrčivé a dětinské.Pouze ti, kteří se již v dostatečné míře seznámili s mimořádnými stavy vědomí, chápou, že tato „dvojí logika"se vztahuje ke dvěma různým úrovním reality: výroba nástrojů a ovládnutí konkrétních dovedností se pojí smateriálním světem, kdežto rituální život uznává a vztahuje se na archetypální dynamiku transper-sonálníoblasti. Povahu těchto dvou domén a jejich vzájemné vztahy není moderní věda ani zdaleka schopna jasněpochopit, i přes společné úsilí mnoha vědců a filozofů. Ve své knize Vášeň západní mysli (The Passion ofthe Western Mind) nashromáždil Richard Tarnas přesvědčivé důkazy o tom, že tento problém byl vposledních dvou a pul tisíci letech v centru pozornosti evropské filozofie. Představa bubnování, zaříkávánía tance s cílem přivolat déšť se může většině obyvatel Západu 'zdát na první pohled absurdní. Přesto však ti znás, kteří měli osobní zkušenost s těmito rituály, byli jejich výsledky znovu a znovu ohromeni. ZesnulýJoseph Campbell, muž vynikající inteligence a vzdělání, často vyprávěl příběh o tom, jak se zúčastnilindiánského dešťového rituálu na jihozápadě Spo-jených států. Když obřad začal, cítil pobavení i trochucynismu, neboť obloha byla jasná a v dohledu nebyl ani jediný mráček. K jeho překvapení však běhemobřadu zakryla celou oblohu těžká oblaka a den skončil průtrží mračen. Zdálo se, že Indiány to ani vnejmenším nepřekvapilo; vzhledem ke svým dřívějším zkušenostem s těmito rituály zcela samozřejměočekávali, že obřad bude úspěšný. Během dvouletého katastrofického sucha v Kalifornii jsem spolu sChristinou vedl měsíční seminář v Esalenském ústavu v Big Suru. Na žádost celé skupiny se stoletýhuicholský šaman Don José Matsuwa z Mexika, který patřil mezi hosty semináře, uvolil provést dešťovýobřad. Na závěr celonočního rituálu začalo drobně pršet. Byli jsme tímto neočekávaným výsledkemnesmírně nadšeni, ale Don José nedal najevo žádné známky překvapení. Usmál se a řekl: „To je kupuri(požehnání bohů); to se děje zcela pravidelně." Když jsme pak sestupovali k oceánu nabídnoutzávěrečnou oběť, sprška se změnila v prudký liják, který trval šest hodin. Neznamená to samozřejmě, žeDon José tento déšť vyvolal, ale obdobné zvláštní synchronicity musí doprovázet značný počet takovýchtoobřadů. Je nemyslitelné, že by tolik kultur pokračovalo po staletí v provádění dešťových ceremoniálů beznějakých statisticky významných výsledků. Také pro šamana by bylo obtížné zachovat si svou pověst apostavení v případě dlouhé série neúspěchů. Totéž platí i o spirituální léčbě. Západní odborníci obvykleneberou vážně zprávy antropologů o terapeutických úspěších léčivých rituálů a praktik, prová-děných vpředindustriálních kulturách. Připisují údajná zlepšení magickému my-šlení, sugesci a důvěřivostidomorodců. Srovnávací studie terapeutických účinků západního lékařství a různých domorodýchléčitelských obřadů však přinesly některé zajímavé výsledky. Tak například na jihu Spojených států, zvláštěna Floridě, ukázalo studium kubánských a dalších jihoamerických přistěhovalců, že prastaré karibskéléčitelské systémy dosáhly v mnoha případech lepších výsledků než západní psychiatrie a lékařství. Navíc se