Stanislav Grof

stavu vědomí. 3 ' Hlavním cílem této knihy je popsat a prozkoumat radikální změny v našem chápání vědomí,lidské psýché a samotné povahy reality, které budou nezbytné, začneme-li věnovat pozornost svědectvímimořádných stavů tak, jak to činily jiné kultury před námi. Pro tento účel příliš nezáleží na tom, jsou-lityto stavy vyvolány meditačními praktikami, experimentální psychoterapií, spontánní psy-chospirituálníkrizí („spirituál emergency") , situací hrozící smrt nebo požitím psychedelické látky. I když se tyto technikya prožitky mohou v některých kon-krétnějších charakteristikách lišit, všechny představují různé brány dovzdálených území lidské psýché, do oblastí nezmapovaných tradiční psychologií. Thanatolog Kenneth Ringrozpoznal zásadní podobnost všech těchto zážitků a vyjádřil ji tím, že pro ně navrhl kolektivní názevprožitky Omega. Jelikož se zde zabýváme výzkumem nejobecnějších důsledků moderního vý-zkumuvědomí pro naše chápání sebe samých a vesmíru, jsou příklady, které v této knize používám, převzaty zrůzných situací. Některé pocházejí ze sezení holotropní terapie nebo psychedelické terapie, jiné zešamanských rituálů, hyp-notických regresí, situací blízkých smrti nebo z případů spontánních psychospirituálníchkrizí. Všem je společné to, že představují kritickou výzvu tradičním způsobům myšlení anaznačují zcela nový způsob pohledu na realitu a na naši existenci.Dobrodružství začíná: otevření brány vedoucí za každodenní realituK novému chápání vědomí existuje mnoho různých cest. Moje vlastní dráha začala v hlavním městěČeskoslovenska Praze v době, kdy jsem koncem 40. let končil střední školu. V té době mi jeden z mýchpřátel půjčil Úvod do psy-choanalýzy Sigmunda Freuda. Freudova pronikavá mysl a jeho schopnostdešifrovat záhadný jazyk nevědomé mysli na mne silně zapůsobily. Několik dní po dočtení Freudovyknihy jsem se rozhodl podat si přihlášku na lékařskou fakultu, což byla nezbytná podmínka k tomu, aby sečlověk stal psychoanalyti-kem. Během studia na lékařské fakultě jsem se připojil k malé psychoanalytickéskupině vedené třemi českými psychoanalytiky, kteří byli členy Mezinárodního psychoanalytickéhosdružení, a ve svém volném čase jsem pracoval jako dob-rovolník na psychiatrickém oddělení lékařskéfakulty Univerzity Karlovy. Později jsem prošel výcvikovou analýzou u bývalého prezidentaČeskoslovenské psy-choanalytické společnosti. Čím více jsem se seznamoval s psychoanalýzou, tím vícejsem ztrácel iluze. Vše, co jsem z Freuda a jeho následovníků četl, nabízelo zdánlivě přesvědčivá vysvětleníduševního života; tyto vhledy však nepřinášely odpovídající výsledky v každodenní klinické práci.Nedokázal jsem pochopit, proč tento brilantní kon cepční systém neposkytuje stejně působivá praktickávodítka. Lékařská fakulta mě učila, že pokud skutečně porozumím určitému problému, budu schopen projeho řešení udělat něco účinného, anebo v případě nevyléčitelné choroby jasně pochopím důvod mýchterapeutických omezení. Nyní se však ode mne chtělo, abych uvěřil, že i když rozumově dokonale chápemepsychopatologii, s níž pra-cujeme, můžeme s ní dosáhnout jen velmi málo - dokonce i po extrémně dlou-hémčasovém období. Zhruba ve stejnou dobu, kdy jsem zápasil s tímto dilematem, přišel na oddělení, kde jsempracoval, balíček. Byl z farmaceutických laboratoří Sandoz ve švýcarské Basileji a obsahoval vzorkyexperimentální látky zvané LSD-25, o které se tvrdilo, že má pozoruhodné psychoaktivní vlastnosti. Sandozdával tuto látku k dispozici psychiatrickým výzkumníkům na celém světě, aby studovali její účinky a možnévyužití v psychiatrii. V roce 1956 jsem se stal jedním z prvních experimentálních subjektů v pokusech stouto drogou. Moje první sezení s LSD radikálně změnilo můj osobní i profesionální život. Prožil jsemvýjimečné setkání se svým nevědomím a tento zážitek okamžitě zastínil veškerý můj předchozí zájem ofreudovskou psychoanalýzu. Zažil jsem fantastickou podívanou barevných vizí, z nichž některé bylyabstraktní a geo-metrické, jiné byly naplněny symbolickými významy. Pociťoval jsem množství emocí vtakové intenzitě, o jaké se mi nikdy ani nesnilo. Tento první zážitek s LSD-25 zahrnoval speciální testy, ježna mně prováděly pracovnice fakulty a které měřily účinky blikajícího světla stroboskopu na mozek. Než jsempožil psychedelickou látku, souhlasil jsem s tím, že budu na elektroen-cefalografu sledovat vlny ve svémmozku, zatímco budu vystaven kmitajícímu světlu o různé frekvenci. Během této fáze pokusu jsem bylzasažen takovou září, jež se dala srovnat se světlem v epicentru atomového výbuchu anebo snad snadpřirozeným svět-lem, popisovaným ve východních posvátných textech, jež se zjevuje v oka-mžikusmrti. Tento oslnivý blesk mne vymrštil z těla. Ztratil jsem veškerý pojem o výzkumné pracovnici, olaboratoři a o všech podrobnostech mého studentského života v Praze. Vypadalo to, jako by se mé vědomírozepjalo do kosmických rozměrů. Byl jsem vržen do centra kosmického dramatu, které předtím bylo