Stanislav Grof

prohlubují se, může mít dotyčná osoba vize gigantického víru, v němž se ocitá a do jehož středu jenemilosrdně vtaho-vána. Jinou variantou může být pocit, že nás pohlcuje nějaká archetypální obluda, nebo ženás uchvátila jakási fantastická chobotnice či obrovská tarantule. Tento prožitek může mít fantastickérozměry - jako by nebyl zachvácen jen jednot-livec, ale celý svět. Všeobecné ovzduší připomínáapokalyptickou událost, která ničí pokojný nitroděložní život a mění oceánskou a kosmickou svoboduplodu v agonizující uvěznění a pocit zachvácení neznámými vnějšími silami. Osoba prožívající plněrozvinutou BPM II má pocit klaustrofobie, tj. že je v kleci, že je vězněna v úzkém a uzavřeném prostoru,plném mučivých nočních můr. Zorné pole je temné a hrozivé a celková atmosféra vyvolává pocit nesnesitelnýchemočních a fyzických muk. Současně se zcela ztrácí souvislost s přímočarým časem, a cokolivse odehrává, se zdá být věčné, jako by to nikdy nemělo skončit. Pod vlivem BPM II je člověk selektivněnaladěn na nejhorší a nejzoufalejší aspekty lidského bytí; lidská psýché si začíná akutně uvědomovatnejtemnější, nejošklivější a nejhorší aspekty vesmíru, které zcela upoutávají její pozornost. Celá našeplaneta se jeví jako apokalyptické místo, naplněné hrůzou, utrpením, válkami, epidemiemi, nehodami apřírodními katastrofami. Zároveň je nemožné vnímat jakékoli kladné aspekty lidského života, jako je láskaa přá-telství, umělecké a vědecké úspěchy nebo přírodní krásy. Vidí-li člověk v tomto stavu hezké hrající siděti, hned uvažuje, jak zestárnou a umřou; anebo vidí-li nádhernou růži, hned si představuje, jak za pár dnízvadne a uhyne. BPM II spojuje lidi v téměř mystickém smyslu s utrpením celého světa a vzbu-zuje v nichpocit ztotožnění s těmi, kteří patří mezi pronásledované, ponižované či utlačované. V hlubokýchmimořádných stavech vědomí ovládaných touto mat-ricí můžeme v sobě prožívat osudy tisíců mladýchmužů a žen, kteří zahynuli ve všech válkách lidských dějin. Můžeme se ztotožnit se všemi vězni, kteří trpěliči umírali v kobkách, mučírnách, koncentračních táborech či ústavech pro cho-romyslné po celém světě.Mezi častými tématy spojenými s touto matricí jsou scény hladovění a hladomoru, stejně jako nepohodlía nebezpečí vyplývající z mrazivé zimy, ledu a sněhu. To se zjevně vztahuje ke skutečnosti, že děložníkontrakce při porodu narušují zásobování plodu krví, která znamená výživu a tep-lo. Jiným typickýmaspektem BPM II je atmosféra odlidštěného, groteskního a bizarního světa automatů, robotů amechanických hraček. Představy lidských zrůd a pouťových panoptik, stejně jako nesmyslný svět lacinýchnočních podniků rovněž patří do charakteristické symboliky druhé matrice. BPM II je doprovázena velicezřetelnými fyzickými projevy, zvláště genera-lizovaným napětím a pozicí těla, která vyjadřuje pocitzablokování a marného boje. Člověk pociťuje extrémní tlaky v hlavě i v těle, tíhu na prsou a různékombinace intenzivních fyzických bolestí. Hlava je skloněna, čelisti jsou sevřeny a brada přitlačena na prsa,paže jsou často složeny na hrudníku a dlaně jsou pevně zaťaty v pěst. Na dokreslení obrazu polohy plodu jsoukolena často pokrčená a nohy ohnuté. V kožních vlásečnicích se často městná krev a na různých místech tělase objevují rudé skvrny.Kde začátek a konec splývají v jednoLidé, kteří jsou plně naladěni na BPM II, mají sklon vidět lidskou existenci jako naprosto zbytečnou.Mohou mít pocit, že vzhledem k pomíjivosti všeho život zcela zásadním způsobem postrádá jakýkoliv smysl- jakékoliv cílevědomé usilování je naivním, prázdným a koneckonců i sebeklamným bláznovstvím. Ztéto perspektivy je každá snaha, ctižádost či snění o budoucnosti prostě od-souzeno k neúspěchu. Vextrémních případech se lidé jeví jako pouhé žalostné věčné oběti, které svádějí donkichotskou bitvu protisilám mocnějším, než jsou sami, v níž nemají nejmenší šanci na vítězství. Při porodu jsme vrženi do tohotosvěta bez jakékoliv volby, a jedinou jistotou, kterou v tom všem máme, je vědomí, že jednoho dnezemřeme. Staré latinské rčení vyjadřuje toto lidské předurčení velice výstižně: Mors čerta, hora incerta(Smrt je jistá, hodina nejistá). Přízrak naší smrtelnosti se nám vznáší nad hlavou a neustále nám připomínápomíjejícnost všech věcí. Přicházíme na tento svět nazí, bez majetku, v bolestech a úzkostech - a téměřstejným způsobem jej i opouštíme. Ať děláme v životě či s životem cokoli, nijak to nemění tuto základnírovnici. Toto je nejkrutější a nejpesimističtější poselství BPM II. Prožitky této matrice obvykle odhalujíhlubokou spojitost mezi agónií porodu a agónií smrti. Uvědomíme-li si podobnost těchto dvou situací,obvykle to vede k pocitu naprostého nihilismu a k existenciální krizi. Tyto pocity jsou často vyjádřenyvizemi, zobrazujícími nesmyslnost a absurditu života a marnost jaké-koliv snahy o jeho změnu. Můžeme sezde setkat s obrazy života a smrti mocných králů, slavných vojenských vůdců, skvělých filmových hvězd a