Stanislav Grof

novala v minulosti značná pozornost, psychologické dimenze a kořeny těchto krizí byly ignorovány.Moderní výzkum vědomí zde nabízí některé zajímavé vhledy a vodítka. Materiál, který se v mimořádnýchstavech vynořuje z nevědomí, často obsahuje témata války, totalitních režimů, revolucí, hrůz koncentračníchtáborů a genocidy. Scény vyjadřující tato témata mohou být maximálně inten-zivní, a lze je prožívat splným spektrem emocí a fyzických pocitů jak obětí, tak pachatelů. Je-li sezení pod vlivem BPM II,prožívá dotyčná osoba pocity dítěte, které je sevřeno svalovými kontrakcemi dělohy, než se otevře děložníhrdlo. Tyto pocity jsou často doprovázeny scénami z lidských dějin, prožívanými v úloze obětí. Takovétozážitky zahrnují ztotožnění s obyvateli zdeptanými totalitním režimem, s civilisty trpícími za války, s věznikoncentračních táborů a s utlačovanými všech dob. Scény tohoto druhu se objevují dokonce i při sezeních slidmi, kteří tyto situace v reálném životě nikdy osobně neprožili; přesto má jejich nevědomí důvěrnouznalost všech příslušných emocí a vjemů. Jakmile se proces přesune do BPM III, osoba se ztotožňuje splodem, který se snaží po otevření děložního hrdla ze všech sil uniknout z porodního kanálu. V této doběse povaha doprovázejících sociálně politických témat dramaticky mění. I nadále se zde objevují násilnéscény, ale nyní se jednotlivec také zto-tožňuje s rolí agresora. Proces osciluje mezi ztotožněním s obětí i spachatelem; čas od času se lze stát i vnějším pozorovatelem. Převládajícím tématem je zde revoluce a bojza osvobození z ujařmení. Útlak se stal nesnesitelným a tyran musí být svržen. Cílem je dosáhnoutsvobody, v níž člověk může znovu „volně dýchat". Tyto prožitky mohou zahrnovat scény z francouzskénebo ruské revo-luce, z americké občanské války a z jiných bojů za svobodu. A skutečný okamžik porodu ječasto doprovázen scénami zobrazujícími vítězství v různých revolucích nebo konce válek. Bohatá avšeobsáhlá povaha emocí a fyzických pocitů, týkajících se těchto prožitků, naznačuje, že nejsou umělevykonstruovány ze zdrojů, jako jsou dob-rodružné knihy, filmy a televizní pořady. Zúčastnil jsem se tisícůterapeutických sezení, při kterých šlo o materiál tohoto druhu, a jsem naprosto přesvědčen, že tyto zážitkymají svůj původ v kolektivním nevědomí. Jakmile při svém vnitřním sebezkoumání dosáhneme úrovněvzpomínek na porodní trauma, zdá se, že se tím otevře brána do kolektivního nevědomí, kde máme přístupk prožitkům lidí, kteří prošli podobným utrpením ve skutečném životě.Tyranie stínu egaV průběhu více než dvaceti let pozorování tohoto druhu jsem se stále více přikláně^k velmi reálnémožnosti, že perinatální úroveň našeho nevědomí, součást naší psýché, která tak důvěrně „zná" dějinylidského násilí, je možná opravdu z velké části odpovědná za války, revoluce a obdobné krutosti. Chtělbych proto uvést ještě další důkaz, který nepochází z moderního výzkumu vědomí, ale z peč-livéhohistorického výzkumu. Po vydání mé první knihy Říše lidského nevědomí (Realms of the HumanUnconscious) jsem dostal dopis od newyorského psychoanalytika a novináře Lloyda de Mauseho. DeMause je jedním ze zakladatelů psychohistorie, oboru, který aplikuje nálezy hlubinné psychologie na dějiny ana politiku. Psychohistorici studují taková témata, jako je vztah mezi dětstvím politických vůdců a jejichsystémem hodnot a procesy rozhodování. Rovněž se pokoušejí stanovit souvislosti mezi praktikami vevýchově dětí v určitém historickém období a povahou válek a revolucí. V té době Lloyd de Mause projevilveliký zájem o má pozorování týkající se traumatu porodu a jeho možných sociálně-politických dopadů,neboť podporovaly výsledky jeho vlastního výzkumu. De Mause po mnoho let studoval psychologickéaspekty období, jež bezpro-středně předcházela válkám a revolucím. Zajímalo ho, jak mohou vojevůdcovéúspěšně zmobilizovat masy mírumilovných civilistů a přeměnit je ve stroje na zabíjení a ničení. Jeho přístupbyl velice originální a tvůrčí; kromě analýzy his-torických zdrojů čerpal velmi významná psychologická dataz populárních ka-rikatur, vtipů, snů, osobní imaginace, přeřeknutí, okrajových poznámek řečníků, a dokoncei čmáranic a škrábanic na okrajích hrubých náčrtků politických projevů. Do doby, než se se mnou spojil, užtímto způsobem zanalyzoval sedmnáct situací, předcházejících vypuknutí válek a revolučních zvratů, ježpocházely z mnoha staletí, od starověku až po současnou dobu. Překvapilo ho mimořádné množstvíslovních obratů, metafor a představ, týkají-cích se biologického porodu, jež v tomto historickém materiálunašel. Vojevůd-cové a politici při popisu kritických situací a při vyhlašování válek typicky použí-vají termíny,které stejně dobře platí i pro perinatální krizi. Obviňují nepřítele, že „nás dusí a škrtí", že „nám z plicvymačkává poslední zbytky dechu", že „nás vězní" a „nedává nám dostatek prostora k životu" (HitlerůvLebensraum). Stejně časté jsou odkazy na temné jeskyně, tunely a matoucí labyrinty, nebezpečné propasti,