Stanislav Grof

průvodce, nikoliv on sám. Filemon vysvětloval, že Jung zachází s myšlenkami, jako by je sám zplodil,kdežto pro Filemona „byly myšlenky jako zvířata v pralese, nebo lidé v místnosti či ptáci ve vzduchu". Jungdošel k závěru, že ho Filemon naučil „psychické objektivitě, realitě psýché". To pomohlo Jungovi pochopit,že „je ve mně něco, co dokáže říkat věci, které neznám a které ani nemám v úmyslu říkat". 4)transpersonální oblasti prožíváme rozšiřování nebo rozpínání našeho vědomí daleko za obvyklé hranice jaknašeho těla, tak i ega, a také za fyzické meze našeho každodenního života. Čím více studuji tuto oblast vrámci svého vlastního výzkumu, tím více jsem přesvědčen, že transpersonální prožitky každého z násmohou zahrnovat celé spektrum existence. Stejně jako při vstupu do jakéhokoliv nového území je třebatranspersonální oblast studovat s jistým stupněm opatrnosti a s určitou obavou. Naše obava vyplývá z toho,že si uvědomujeme, že vstupujeme do neznáma. Naše opatrnost vychází z poznání, že podnikámeprůkopnickou cestu do nezmapovaného terénu a že při našem postupu vpřed budou možná nutné změny. Ti,kteří už cestu do tohoto nového území podnikli, mají vůči ostatním odpovědnost zmapovat novou oblast tak,aby podnítili ostatní, aby se k nim připojili. Mapování lidského vědomí není zajisté jako mapovánígeografické oblasti, ale cestou můžeme vypracovávat instrukce a vyznačit mezníky, abychom pomohliostatním rozpoznat, kde jsou a co mohou očekávat. Při mapování transpersonální oblasti jsem zjistil, zejeužitečné uvažovat o třech následujících prožitkových oblastech: 1. Rozšiřování nebo rozpínání vědomíuvnitř obvyklé koncepce času a prostoru, 2. Rozšiřování nebo rozpínání vědomí mimo obvyklou koncepcičasu a prostoru, a 3. „Psychoidní" prožitky. Tento výčet představuje typy transpersonálních prožitků, s nimižjsem se setkal při svém vlastním výzkumu a které opakovaně popisovaly různé uznávané au-tority v tomtooboru. I když se budeme zabývat rozličnými typy transpersonálních jevů izolovaně, v praxi se často vyskytujív různých vzájemných kombinacích nebo v kombinaci s perinatálními a biografickými zážitky. Taknapříklad kar-mické prožitky a postavy různých archetypálních božstev se často poprvé objevují ve spojení sezákladními perinatálními matricemi. Obdobně se embryonální pro-žitky mohou objevit v kombinaci sfyJogenetickými vzpomínkami, s prožitky kosmické jednoty nebo s vizemi různých dobrotivých božstev adémonů. V následujících kapitolách budeme zkoumat podrobněji tyto tři základní ka-tegorie, počínajerozpínáním vědomí v rámci každodenní koncepce času a pro-storu. Odtud přejdeme k zážitkům, kteréleží v oblastech mimo časoprostor, a nakonec k psychoidním prožitkům, jež nacházíme na vzdálenějšíchokrajích transpersonálního vědomí.7. Překonání fyzikálních mezíPsýché občas funguje mimo rámec časoprostorového zákona příčinnosti. To naznačuje, že našekoncepce prostoru a času, a tedy i příčinnosti, jsou neúplné. Úplný obraz světa by si vyžadovalpřidání ještě dalšího rozměru...C. G. Jung: Vzpomínky, sny, úvahyV našem každodenním životě většina z nás uvažuje, že svět, ve kterém žijeme, je tvořen vysoceindividualizovanými hmotnými tělesy - některá z nich jsou živá, jiné neživá - a každé z nich má své vlastnípevně dané a absolutní hranice. Zdá se, že všechny naše smysly - zrak, sluch, čich, chuť a hmat - nám říkají,že jsme - alespoň fyzicky - odděleni od všeho, co pozorujeme. Existuje rozdíl mezi námi a ostatními lidmia mezi námi a zbytkem vesmíru, který jako by naznačoval, že každý z nás je svrchovaný, autonomní aosobitý. Výzkum vědomí v posledních několika letech však začíná dokazovat, že naše fyzické meze jsouspíš iluzorní než reálné. Obdobně jako u příslovečné fáty morgány chladného bublajícího pramene, kterývidí žíznivý cestovatel v poušti, můžeme i hranice, které vnímáme mezi sebou a zbytkem vesmíru, bezpochyby chápat jako výtvor naší mysli. V nejvzdálenějších oblastech výzkumu lidského vědomíobjevujeme, že věda nás obloukem dovedla nazpět k představě našeho života, jež se nápadně podobáobrazu, který popisují mudrci starověkých kultur. Šrí Aurobindo nám říká:Musíme nahlížet na všechny změny jako na rozvoj pohybu v našem skutečném Já, a toto Já sídlí vevšech tělech a ne pouze v našem. V našich vztazích k tomuto světu musíme vědomě být tím, čím jsmetoto jediné Já se stává vším, co pozorujeme. Veškerý pohyb, veškerá energie, veškeré formy, veškeréudálosti musíme považovat za projevy našeho jediného a skutečného Já v mnoha existencích. ObdobněV