Sborník 2005 - rosmus

Vysvědčení J. Mráčka z obecní školy v Přerově za šk. rok 1883/1884
a cvičili se v běhu, skoku a plavání… Jednou, 12. 7. 1892, když byla velká
voda, šli jsme s kamarády po břehu do Prosenic. Tehdy stali jsme se i vodními
turisty, když nás svezli plťaři z Jablunkova, vezoucí po Bečvě dřevo,
zpět do Přerova. Tato romantická plavba probudila ve mně zálibu pro vodní
turistiku. Od těch dob toužil jsem po vlastní lodi, abych mohl cestovat po
řece… Trvalo to sice ještě dosti dlouho, než se můj sen splnil, aby pak po
řadu let brázdila moje lehká „Alice“ hladinu Bečvy a potoka Strhance v lese
Žebračce, než byla nahrazena kanoí a pak kajakem, kterého užívám k nádherným
zájezdům po řekách dodnes. Seznámil jsem se totiž s ing. Puklem,
který vlastnil loďku Alici, a na ní jsem se plavil často po Bečvě ku splavu
u Troubek a někdy až k soutoku Bečvy s Moravou. Když měl Pukl opustit
Přerov, rád jsem od něj loď koupil za 10 zl. Po dlouhá léta jezdil jsem po
všech řekách u nás i v Rakousku v kanoi, v plachetnici a zvláště ve skládacím
kajaku…
Jako školáci pokoušeli jsme se též o krasojízdu na bruslích, později podnikali
jsme bruslařskou turistiku po Bečvě vzhůru daleko nad Prosenice.
Jako náruživý a dobrý bruslař koupil jsem si 17. 12. 1890 v Praze u Lüftnera
moderní brusle tzv. „Jackson“ za 4 zl. 20 kr., jezdil jsem na nich na
Bečvě mezi dřevěným a železným mostem a ukazoval mladým bruslařům
krasojízdu dle pražské školy.
Když mi bylo 14 let, dostalo se mi poprvé do rukou kolo. Udělali je ze dřeva
dělníci Weiglovy továrny na kočáry pro továrníkovy hochy. Byl jsem do
toho dosud neznámého malého vehiklu bláznivě zamilován a chodil jsem
denně k večeru na Lučka dívat se na jezdecké pokusy Weiglových chlapců.
Bicykl mne s nimi skamarádil a v tu dobu, 10. srpna 1888, napsal jsem si
do deníku: Dnes poprvé jsem jel na bicyklu velký kus sám! Brzy potom objevila
se u nás poprvé ocelová vysoká kola s gumovou obručí. Ochladl jsem
náhle ve své lásce k nízkému dřevěnému kolu s hlučnou železnou obručí
114