Sborník 2005 - rosmus

důstojník carské armády Mannerheim hledá pro svou domácnost ženu coby
majordoma svého varšavského sídla. Marie totiž jezdila často ke své tetičce
Žofii Kehrerové, která pracovala jako kuchařka v letním sídle císaře
Františka Josefa I. v Bad Ischlu v Rakousku. Její manžel tam byl na císařském
letním sídle komorníkem. Tam se Marie přiučila, jak se chovat ve
„vyšší“ společnosti, jak prostírat a pohybovat se v domácnosti takové osobnosti,
jako byl rakouský císař František Josef I., i když se s ním nikdy
nesetkala. Troufla si však nabídnout své služby Mannerheimovi. Byla ihned
přijata, opustila Přerov a odjela za svým dobrodružstvím do Varšavy. Navštívenka,
kterou při pozdější korespondenci dostala, zněla na jméno: Colonel
Carl Gustaf Emil baron Mannerheim, commandant du régiment de lanciers
de Vladimír de S. A. le Grand Duc Michel Nicolajevitch. Tehdy byl
Mannerheim plukovníkem, později se stal generálem carské armády, zařadil
se v revoluci mezi bělogvardějské generály. Stal se pravicovým politikem
a státníkem, zasloužil se o vytvoření dnešního samostatného Finska,
které ho v roce 1933 povýšilo na maršála a vystavělo mu později v centru
hlavního města Finska Helsinky proti hlavnímu nádraží krásnou jezdeckou
sochu. Mannerheim byl vrchním velitelem finské armády ve vítězných
válkách proti SSSR v letech 1939–1940 a 1941–1944. V letech 1944–1946
byl prezidentem Finska.
K tomuto významnému politikovi tehdy třiačtyřicetiletému nastoupila
Marie Elmerová a převzala péči o celou jeho domácnost a kuchyni. Pracovala
u něho (říkala „u knížete pána“) od 1. července 1910 do 17. května
1912. Pro ilustraci hospodářských poměrů, za těch 22 měsíců a l4 dnů jí
Mannerheim zaplatil 300 rublů a zbývajících 38 rublů doplatil po písemné
urgenci. Písemné vyřízení tohoto dluhu osobně rukou generála Mannerheima
ze dne 22. prosince 1912 poslané z Helsingfors (dnes nazývané Helsinky)
na bydliště Marie Elmerové v Přerově, Riegrova ulice 14, je dosud
v rodinných rukách, i když o ně mělo zájem Mannerheimovo muzeum v Helsinkách.
Pokud čekáte dobrodružství z války, tak takové nebylo, protože
Marie se z dodnes nezjištěného důvodu vrátila dne 17. května 1912 z Varšavy
do Přerova, kde potom už v klidu žila, odstěhovala se do bytu v Husově
ulici 2 do přízemí tohoto domu. Žila tam s nejstarším bratrem Ladislavem,
jehož osudy byly po první světové válce neméně zajímavé. Když autor
této stati odlétal jako vedoucí výpravy čs. atletů na mistrovství Evropy
v srpnu 1971 do Helsinek, dostalo se mu od čs. politických orgánů důrazného
upozornění, že nesmí projevit žádnou úctu Mannerheimovi, ani se
účastnit kladení věnců u jeho sochy, neboť je to nepřítel SSSR. Autor se
však přece jen doprovázejícímu pracovníkovi čs. bezpečnosti ztratil a navštívil
Mannerheimovo muzeum v Helsinkách i s fotografií bývalého bytu
Mannerheima v ruce, kterou měl po Marii Elmerové jako dědictví a ověřil
si, že pokoj v muzeu je přesně vybaven, jak ukazuje fotografie z varšavského
bytu. Kustodka také marně žádala originální fotografie varšavského
bytu generála Mannerheima. Proč vlastně opustila Marie tak výhodnou
službu u generála Mannerheima, až do své smrti v roce 1970 nikomu neřekla,
i když jinak ráda vykládala různé příhody ze života v jeho domácnosti.
Když slavil v červenci 1937 generál Mannerheim 70. narozeniny, poslala
mu Marie Elmerová do Finska svou gratulaci, za kterou poděkoval osobním
dopisem poslaným do Přerova. Aniž by znal její přesnou adresu, dopis
145