Sborník 2005 - rosmus

Sborník Státního okresního archivu Přerov 2005
Oldřich Fiala
Bibliografický pohled na tajemství tónu
zvonu aneb Zvonařská dílna Dytrychova
v Brodku u Přerova
Úvod
Soubor historických zvonů instalovaný ve dvou podlažích věže přerovského
zámku je nazván Tajemství tónu zvonu. Muzeum Komenského tak
nejen souhrnně prezentuje zvony pocházející z českých zemí, Slovenska
a Maďarska, ale nabízí návštěvníkům muzea mj. setkání s pozdně gotickým
zvonem ulitým ve 2. polovině 15. století, vedle toho také seznámení
s činností zvonařské dílny Dytrychovy v Brodku u Přerova. Vždyť právě
této dílně byly původní zvony poskytnuty jako výchozí zdroj k přelití do
podoby nových zvonů. Kovolitecké umění a řemeslná zručnost zvonařek,
příslušnic rodiny Josefa Dytrycha – manželky Laetitie Dytrychové, dcery
Marie Tomáškové, vnučky Leticie Vránové a dalších – byly veřejnosti prezentovány
8. května 1998 autogramiádou knihy vzpomínek Jak se rodí zvony
a programem věnovaným osobnosti Laetitie Dytrychové, zařazeným
17. listopadu téhož roku do bloku Muzejních úterků.
Kalendář jubilejních událostí a výročí roku 2005 připomíná čtyřicet let
od úmrtí zakladatele zmíněné zvonařské dílny Josefa Dytrycha (* 17. března
1912 v Alkowenu/Rakousko – † 18. srpna 1965 v Brodku u Přerova)
a padesát pět let od instalace (1. května 1950) prvního zvonu do sanktusové
vížky brodeckého kostela. Skutečnost vzniku dílny byla opakovaně
v tisku popsána, přesto si připomeňme, jak to učinil Milan Švihálek 1 , tvůrce
televizního dokumentu Znak túje severské i autor knih Jak se rodí zvony
a Za svědky minulosti: „ ...Josef Dytrych se zastavil a zaposlouchal do
zvonění brodeckého zvonu. Zvláštní. Tolikrát ho slyšel, a teprve dnes si
povšiml, že má podivný nakřáplý zvuk.
Já ten zvon přeleju, prohlásil ke kamarádovi, který kráčel vedle něho.
Vyhrklo to z něj tak rychle, že se až sám lekl. Ale slova byla venku. Než došli
domů, byla na světě sázka. Když se Josefu Dytrychovi podaří odlít nový zvon,
vyhraje pytel mouky a tolik sádla, kolik se vejde do obráceného zvonu.
Manželka Laetitia Dytrychová neříkala nic. Znala svého manžela a věděla,
že co si vezme do hlavy, za tím půjde jako beran. Vždyť dokázal na dvorku
sestavit turbínový motor, experimentoval s leteckými konstrukcemi
a pouštěl se do nejroztodivnějších věcí. Ovládal deset, dvanáct řemesel
a měl neobyčejně obratné ruce. Bez vyššího vzdělání dokázal vlastními silami
zvládnout i velmi obtížné problémy.“
Když v létě 1965 zvonařská dílna osiřela, Laetitia Dytrychová (* 10. ledna
1919 v Gieraltowicích/Polsko) se rozhodla pokračovat v díle zesnulého manžela.
Zprvu musela překonávat některé technické i technologické problémy,
164