Sborník 2005 - rosmus

Je zřejmé, že architekt Mráček byl znamenitým vypravěčem, o čemž
svědčí zmiňované „Vzpomínky na počátky lyžařského sportu“ 66 , a „Architekt
Jan Mráček vzpomíná na umělce naše i cizí“ 67 . Z korespondence se ale
dovídáme, že byl též autorem „Vzpomínek na starý Přerov z dětských let
1877–1884“ 68 , které by především pro Přerovany byly jistě důležitým historickým
pramenem života ve městě v 19. století, zajímavý materiál by
poskytly i „Vzpomínky ze světa zvířat“ 69 . O osudu obou rukopisů se nepodařilo
nic zjistit. Údajně byl i autorem „Výtvarných vzpomínek na starý
Přerov a okolí z konce minulého století“ 70 (19. stol.), které tvořily akvarely
Kaple sv. Jiří na vrchním rynku, Pohled na vrchní rynek přes Bečvu od
Michalova, Potok Strhanec v lese Žebračce, Výhled z aleje v Žebračce
k Hostýnu, Krejčiřikův mlýn v Lýskách a Partie z návsi ve Vinarech. Mráček
si v dopisech posteskl, že „většinu svých akvarelů z přerovského okolí
rozdal či prodal, čehož velice litoval, neboť měly být zachovány budoucnosti
v obrazové Galerii muzejní“. Profesoru Přidalovi též děkoval „za jeho ušlechtilý
zájem a snahu o sbírání a zachování písemných a obrazových dokumentů
i vzpomínek starých pamětníků na idylický život v milém Přerově
z dob kolem přelomu století“ (19. a 20. století). Podobně jako ve svých pamětech
a vzpomínkách, i v dopisech barvitě, přehledně a neopakovatelným
slohem líčí své dojmy, zážitky i poznatky. Informace v nich uvedené nám
doplňují mozaiku jeho dětství i života v Přerově koncem 19. století. Lze
předpokládat, že dále citované úryvky z dopisů byly obsahem „Vzpomínek
na starý Přerov“. Mráček vzpomínal na Přidalovu matku, přítelkyni jeho
starší sestry Emy, která k nim chodívala na návštěvu do zahrady. V jednom
z dopisů uvádí: „…V létě 1891 v zahradě u vodotrysku fotografoval
jsem (slečnu Kozánkovou s Emou a Mařenkou, též slečny Koblihovou
a Hubalovskou, pány Miku a Richtra)… V neděli 24. 8. 1892 se konala slavnost
odhalení Komenského pamětní desky na radnici a odpoledne výlet do
Michalova. Děvčata v hanáckých krojích prodávala losy loterie, Hanáci roznášeli
poštu. Na louce byla postavena dřevěná „skluzavka“ podle vzoru na
pražské výstavě z roku 1891. Jezdili jsme po ní vždy celá společnost i se slečnami
Koblihovými, které prodávaly jízdenky…“ 71
Své paměti, malby i fotografie starého Přerova byl ochoten zapůjčit, ale
nesouhlasil s jejich tiskem na pokračování v Kultuře Přerova. Přál si, aby
byly publikovány jako celek. Jelikož to údajně z různých důvodů nebylo
možné uskutečnit, několikrát urgoval Josefa Přidala o vrácení tří sešitů
vzpomínek. 72
V lednu 1960 byl nemocný, a též značně rozladěn, že se stále nepodařilo
vydat jeho vzpomínky tiskem. Nakonec souhlasil s uveřejněním některých
pasáží v Ročence muzea či Kultura Přerova. Dovídáme se o dvou neúspěšných
pokusech jejich vydání. Dr. Krippner, brněnský advokát
a přerovský rodák, se snažil získat krajany pro vydání vzpomínek společným
nákladem. Úmysl zmařila jeho smrt 3. listopadu 1947. Ztroskotal
i druhý pokus, kdy Mráček zaslal své rukopisy, na návrh učitele Kočího,
přerovskému knihtiskaři Strojilovi. Ten přislíbil, že se je pokusí vydat za
pomoci přerovského MNV a ONV. Za dva měsíce, v únoru 1948, ale vrátil
sešity s omluvou. Tento neúspěch se Jana Mráčka, jak v přípisu uvádí,
„nedotkl tak trapně, jako prohlídka rukopisů, které byly nešetrně počmárány
červenou tužkou, škrty, přípisky!!!…“ Na jeho stížnost Strojil odpověděl:
133