Sborník 2005 - rosmus

Hrob rodiny Elmerovy na přerovském hřbitově v r. 1930
Nejstarší ze sedmi dětí byla dcera Marie, která se narodila ještě za
pobytu v Praze tři dny před znouotevřením Národního divadla po zhoubném
požáru, tedy 15. listopadu 1883. Ta byla vždy jako dospělá pro svou
krásu centrem zájmu kavalírů, ale čekala proto na svého prince, kterého
se nedočkala, a zůstala až do své smrti v Přerově ve svých 87 letech svobodná.
Stala se dobrou duší celé rodiny. Vychovala svého synovce Josefa
Žůrka po smrti jeho rodičů. Otec Josef Žůrek pocházející ze slováckých Žeravic
se dal na dráhu profesionálního politika, už jako mladík pracoval ve
straně agrární, vydával pro rolnickou mládež brožurky, kterými usměrňoval
život mladých rolníků na Hané, neboť působil hlavně v Olomouci. Josef
Žůrek umírá ve svých 26 letech za války v roce 1915 na zápal plic a brzy
nato v roce 1916 jeho manželka Augustina – třetí dítě rodu Elmerova. Dvou
malých dětí Žůrkových, pětiletého Jožky a čtyřleté Gustičky, se musel
někdo ujmout, a tu splnila svou životní roli svobodná Marie. Mohla tak učinit,
protože se právě vrátila domů do Přerova ze svého životního dobrodružství.
Marie se totiž v roce 1910 dozvěděla, že ve Varšavě, která byla
tehdy hlavním městem Polského velkovévodství, po třetím dělení Polska
v roce 1795 patřícím carské Ruské říši, že v této Varšavě žijící vysoký
144