Sborník 2005 - rosmus

samostatně pracoval na podrobných plánech rakouského pavilonu pro
turinskou výstavu. Po absolvování vídeňské akademie umění (1904) vyhotovil
v Přerově plány rodinného domu a přístavby továrny na svíčky Václava
Zbořila v Bystřici pod Hostýnem, kde zároveň vykonával dohled nad
stavbou. 21
Když se v roce 1905 usadil v Brně, „vstoupil za účelem seznámení s místními
poměry do kanceláře stavitele Pawlů a po pěti měsících se v září 1905
ohlásil co samostatný architekt“. V té době provedl mimo řady prací pro
místní stavitele též četné návrhy rodinných domů pro známé osobnosti. 22
V listopadu 1905 se v Přerově oženil s Miloslavou Psotovou, dcerou přerovského
lékárník Hynka Psoty. 23 Po jejím úmrtí v roce 1917 se oženil
podruhé v roce 1927. 24
Dne 15. května 1907 vstoupil do zemských služeb a pracoval jako architekt
v Zemském stavebním úřadě v Brně, kde byl pověřován „výlučně pracemi
z oboru architektury a uměleckého průmyslu“. V lednu 1913 získal od
brněnského zemského výboru (ZV) povolení pořádat kurzy pro malíře pokojů,
malíře písma a štítků, natěrače, stolaře a fasádníky. Od 1. prosince 1913
byl ustanoven architektem Ústředního sboru Zemské rady živnostenské
(ÚS ZRŽ). 25
Během 1. světové války byl odveden 15. května 1915 a vykonával činnou
službu až do 18. února 1918 (pouze šestiměsíční přerušení, kdy byl přidělen
k domobraně). Nejprve sloužil u 28. pěšího pluku v uherském Segedíně,
poté jako desátník u 17. pěšího pluku myslivců v Brně, dne 4. února
1916 přidělen až do převratu jako technický vedoucí řemeslnických dílem
v Brně. 26 Ve válečném roce 1917 postavilo brněnské vojenské velitelství
před českou technikou dřevěné baráky s řemeslnými dílnami, které byly
zařízeny pro přeškolování invalidních vojáků-řemeslníků na profesi, která
by vyhovovala jejich tělesným schopnostem. Jan Mráček byl ustanoven
správcem těchto „invalidních dílen“, které se souhlasem Úřadu na zvelebení
řemesel (ÚZŘ) vybavil potřebným nábytkem, stroji a nářadím. Ve spolupráci
s odbornými mistry pak vedl výuku v dílnách a odborných kurzech
(zřízena byla truhlářská dílna a kreslírna, kde se nadanější truhláři-invalidé
učili kreslit a navrhovat nábytek). 27 Po skončení 1. světové války byl
evidován jako desátník v záloze. 28
Dne 30. listopadu 1918 byl Mráček jmenován definitivním architektem
ústředního sboru ZRŽ. Vedl architektonickou poradnu pro stavební živnosti
a s ní spojenou Zemskou komisi pro válečné památníky. Vedle této převážně
umělecké činnosti bylo mu svěřeno též vedení kurzů pro živnosti stavební
a ozdobné, působil v Úřadu pro zvelebování živností ZRŽ v Brně,
vykonával funkci přednosty Zemské poradny pro zvelebování živností. 29
Profesně byl architekt Mráček hodnocen velmi dobře. 30
Jan Mráček měl řadu zájmů. Vedle svého povolání, kterému se plně
věnoval, byl aktivní nejen v oblasti sportu (lyžování, bruslení, vodní sporty,
cyklistika, pěší turistika), 31 ale k jeho zálibám patřilo též malování i fotografování.
„…Malování bývalo mým nejmilejším zaměstnáním již od chlapeckých
let, zvláště pak, když se mi později dostalo do rukou od pana učitele několik
čísel Světozoru, obkresloval jsem si z něho krajiny od Liebschera a figurky
od Schwaigra. Když jsem byl v sekundě přerovského gymnázia, míval
121