Sborník 2005 - rosmus

Nominál Rok Citace PrÛmûr Hmotnost Mincovna Mincmistr Znaãka Kov Ks
3 krejcar 1612 FS 2173 20.2 mm 1.63 g Ole‰nice Basilius von Sonn Ag 1
3 krejcar 1613 FS 2184 20.5 mm 1.61 g Ole‰nice Basilius von Sonn Ag 1
3 krejcar 1614 FS 2192 20.5 mm 1.63 g Ole‰nice Basilius von Sonn Ag 1
3 krejcar 1616 FS 2207 20.0 mm 1.49 g Ole‰nice Hans Tuchmann st. Ag 1
Mince razila knížecí mincovna v Olešnici za mincmistra Basilia von
Sonn, který své ražby značil monogramem a v mincovně působil v letech
1612–1614. Ve stejné mincovně byl ražen i tříkrejcar z roku 1616, ale již
za nového mincmistra Hanse Tuchmanna st. (1614–1622), který své dílo
značil monogramem .
V knížectví se začala od počátku 16. století rozvíjet mincovní činnost,
silně poznamenaná českými vlivy, šířenými prostřednictvím Poděbradů
a Minsterberků. Olešnická mincovna razila po celé 16. století především
zlaté mince. K ražbě stříbrných tolarových mincí, jejich násobků a dílů přikročila
až po roce 1611. Kníže Karel II. razil po tomto roce třítolary, tolary,
půltolary a čtvrttolary, z drobných ražeb tříkrejcary a krejcary.
***
Přerovský nález obsahuje 23 ražeb, vesměs vyšších nominálních hodnot,
které dokládají vládní mincování ve slezských mincovnách. Všechny pocházejí
z období vlády Ferdinanda II. (1619–1637), který pro ražbu vládní mince
využíval mincoven ve Vratislavi, Nise, Opolí, Hlohově a v Hradci u Opavy.
Ročníkem ražby se hlásí do let 1622–1623, tedy do období vrcholící finanční
krize, 7 která zasáhla celou střední Evropu na počátku 20. let 17. století. V nálezovém
celku se tyto ražby řadí do skupiny 156 mincí inflačního charakteru,
kterým se pro jejich nízkou kvalitu v době svého oběhu dostalo lidového názvu
mince dlouhá nebo mince kiprová, 8 později převzatého i odbornou literaturou.
Počátky ražby dlouhé mince jsou spojovány s vydáním rozhodnutí knížete
Karla z Lichtenštejna, místodržícího v Čechách, z 11. června 1621 snížit
ryzost tolaru na 0.437 g 9 a zvýšit nominální hodnotu tolaru nejdříve na
140, později až na 150 krejcarů. 10 To však byl teprve začátek. Rostoucí potřeba
peněz vedla Ferdinanda II. k tomu, že 18. ledna 1622 smluvně pronajal
všechny mincovny v Čechách, na Moravě a v Dolních Rakousích na dobu
jednoho roku mincovnímu konsorciu, 11 jehož členové se zavázali zaplatit
císaři nájemné ve výši 6 milionů zlatých. I když smluvní podmínky byly pro
konsorcium velmi výhodné a slibovaly velké zisky, jeho členové je nedodržovali.
Nechali razit i jiné nominály, než jaké stanovila smlouva. Největších
zisků však dosahovali dalším snižováním ryzosti tolarů. Jejich ražby
obsahovaly pouze 15–20 % dohodnutého obsahu stříbra. Zatímco původní
dobré tolary byly raženy v devítilotové jakosti, konsorcium mincovalo až ve
dvoulotové jakosti. V roce 1623 byl jeden tolar počítán až na 600 i více krejcarů.
Zejména v českých zemích produkovaly pronajaté mincovny ve velkém
rozsahu a zaplavovaly zemi nehodnotnou, nekvalitní mincí.
Jako nehodnotná byla ražba dlouhé mince zakázána císařským nařízením
2. června 1623. Do roku 1625 měla být stažena z oběhu a nahrazena
dobrou, hodnotnou mincí. Vzhledem k jejímu nedostatku však termín
nemohl být dodržen a ještě v roce 1629 muselo být vydáno nové nařízení,
přikazující její výměnu.
73