Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Sborník Státního okresního archivu Přerov <strong>2005</strong><br />
Miroslav Marada<br />
Antroponymický obraz<br />
tovačovské židovské obce<br />
konce 18. a 1. poloviny 19. století.<br />
K nápadným odlišnostem mezi většinovou populací a židovskou minoritou<br />
v celé rozsáhlé oblasti diaspory, tedy i na našem území, patřily po<br />
staletí podstatně rozdílné repertoáry užívaných rodných jmen. Příčiny pramení<br />
především z rozdílných náboženských tradic, spolupůsobily zde ale<br />
i další kulturní a sociální vlivy. Teprve v důsledku administrativních zásahů<br />
státu koncem 18. století, a také vlivem osvícenského reformního proudu<br />
v judaismu nastoupily pozvolna asimilační procesy, které se urychlily<br />
po dosažení občanské rovnoprávnosti židů v polovině 19. století, a projevily<br />
se i postupnou proměnou repertoáru židy užívaných a oblíbených rodných<br />
jmen a rostoucím podílem jmen přejatých z nežidovského kulturního<br />
prostředí, kterým postupně tradiční jména výrazně ustoupila. Tuto skutečnost<br />
lze ověřit sledováním záznamů v židovských rodných matrikách<br />
nebo v úředních soupisech obyvatelstva. Prokázat, jak uvedený proces<br />
postupoval v tovačovské židovské obci, je záměrem tohoto příspěvku, který<br />
navazuje na již dříve provedený průzkum pro židovské obce v Holešově<br />
a Kroměříži. 1<br />
Pro diasporní židovstvo se stalo již od raného středověku typickým užívání<br />
dvojích jmen 2 a tento úzus přetrval až do současnosti. První jméno,<br />
v hebrejské pravopisné podobě, bylo užíváno výhradně ve sféře náboženského<br />
života a nábožensko-právních vztahů uvnitř židovské obce (hebr. šem<br />
ha-kodeš, tj. svaté jméno) a tvořilo je vlastní jméno osoby a jméno jejího<br />
otce (X, syn pana Y). Toto jméno se objevuje v hebrejských písemných pramenech<br />
a také na náhrobních nápisech a bývá provázeno mezi židy obvyklými<br />
eulogiemi a titulaturami. V běžném životě užívali židé jména profánního<br />
(hebr. kinuj), které bývalo často, zvl. v případě ženských jmen, přejato<br />
z jazyků zemí, v nichž židé žili, a které obvykle zachovávalo se synagogálním<br />
jménem úzkou asociaci fonetickou, významovou nebo symbolickou 3<br />
(např. Löw, popř. Löbl je kinuj za hebr. Jehuda, Hirsch za Naftali, Mendl<br />
za Menachem). Pod profánním jménem znalo židy i křesťanské okolí.<br />
V městských a patrimoniálních pramenech bývá k jejich jménu obvykle<br />
připojeno slovo „žid“, příp. název povolání, místo původu nebo některá<br />
z osobních charakteristik. Tak v tovačovském urbáři z roku 1678 nacházíme<br />
jména jako Daněk žid, Matys Feytl (tzn. Matys, Feytlův syn), Löbl Prostijovský,<br />
Mojžíš krejčíř nebo Judova vdova. 4<br />
Velmi podstatným vnějším zásahem do dosud zcela autonomní sféry<br />
židovských zvyklostí při volbě osobních jmen se v našich zemích stal císařský<br />
patent z 27. srpna 1787 a na něj navazující nařízení. 5 Patent, který byl<br />
35
Change language