Sborník 2005 - rosmus

Vizitka generála Mannerheima
Podle sokolského Památníku, když časně zrána 29. října šel Ladislav
Elmer ke starostovi, potkal zástup mladíků za vedení soudce Josefa Jurky,
kteří očišťovali město i nádraží od znaků staré monarchie. Když Ladislav
Elmer jako tribun lidu provedl na Dolním náměstí akt vyhlášení
republiky, začal vytvářet ze zběhů v okolí setninu. Převzal přitom velení
nad dráhou, odkud jako velitel železnice zasílal raporty starostovi ČOS Dr.
Josefu Scheinerovi do Prahy, který měl na starosti vedení armády. První
transport cizinců opouštějících Přerov bylo 600 Italů zajatců, druhý tvořila
asistenční setnina, která byla odzbrojena četou sokolů pod vedením Ladislava
Elmera.
V „Památníku 60 let českého státního reálného gymnázia v Přerově
1870–1930“ píše jeho bratr Jiří Elmer, maturant z roku 1920, že už před
převratem založili na gymnáziu literární kroužek „Komenský“, který vydával
i svůj vlastní časopis, vznikaly literární kroužky, akademický klub, studentská
divadelní představení, pěvecké sbory, orchestry i studentská sdružení,
která byla jakousi přípravou na blížící se převrat. Vypráví tam, že 29.
10. 1928 v úterý, což byl den trhu, tvářila se většina lidí ještě velmi rozpačitě.
OBZOR vydal sice zvláštní vydání s nadpisem „Vyvěste prapory“,
na radnici i u Strojilů ve Velké kostelní ulici prapory visely, jinde ne. Ještě
s dvěma žáky ústavu si vypůjčili na radnici dlouhý žebřík a u Vavroucha
vedle radnice strhli nápis „C. k. prodej střelného prachu“, pak už se
lidé přidávali a průvod městem mohutněl.
Z celého vyprávění je vidět, že hlavním činitelem převratu 28. října 1918
byli sokolové a z jejich funkcionářů to byl jednatel Sokola Ladislav Elmer,
který byl jakýmsi „mužem 28. října v Přerově“. Později odešel ze sokolských
funkcí a stáhl se do ústraní. Dne 24. ledna 1925 se na magistrátu v Olomouci
oženil s Františkou, roz. Vašákovou, statkářkou v Šišmě, a věnoval
se polnostem. Jeho manželství však bylo z jeho viny po pěti letech v lednu
1930 rozvedeno. Ladislav Elmer pak pracoval jako ředitel v podniku Podnikatelství
staveb ing. Aloise Beneše a spol., jednu dobu byl správcem jeho
kamenolomu v Černé Vodě u Frývaldova (dnešní Jeseník), kde bylo tehdy
150