Sborník 2005 - rosmus

pracoval jako ředitel státního statku v Cerekvici nad Bystřicí u Hradce
Králové, až skončil po udání svého zaměstnance – čelného člena KSČ – byť
vyhlášený nejlepším českým ředitelem státních statků, na dva roky
1951–1952 v komunistickém žaláři. Tato zloba komunistického režimu mu
podlomila zdraví a brzy na to zemřel.
Moudrý otec rodiny Elmerů využil přerovských škol a dal svého nejmladšího
syna Jiřího, narozeného už v Přerově v roce 1901, vystudovat přerovské
gymnázium. Jiří Elmer vystudoval právnickou fakultu a stal se
tajemníkem pivovaru v Přerově. I on se jako student septimán zapojil
v době převratu 1918, jak jsme se už zmínili. V „Památníku 60 let českého
státního reálného gymnázia v Přerově 1870–1930“ vzpomíná, že už dávno
před převratem byla většina septimánů ozbrojena puškami a dostatečným
množstvím nábojů, což studenti získali výměnou za cigarety od vojáků,
kteří projížděli Přerovem vlaky na různé fronty. Zapojil se jako student
i při úklidu transportu pušek do Vídně do bezpečí. Celou noc až do rána
vozili pušky a kulomety z nádraží do škol a s nimi nastupovali hned strážní
službu. Když bylo ohroženo Slovensko Maďarskem, s dalšími studenty
se dobrovolně hlásili v Olomouci do bojů na obranu Slovenska. Vojenské
úřady je však nepustily. Koncem 20. let odešel JUDr. Jiří Elmer z Přerova,
aby se stal tajemníkem Měšťanského pivovaru v Plzni, později se stal
místoředitelem pivovaru Prazdroj a Gambrinus, pro který zajišťoval odbyt
plzeňského piva ve východní Evropě a na Balkáně. S příchodem nacistů
odchází raději jako vedoucí skladu Prazdroje do Brna, kde v roce 1970 umírá.
I on se vrátil po smrti do Přerova, aby byl uložen do rodinného hrobu.
Ludmila Elmerová se v roce 1924 jako úřednice Úvěrního spolku
Záložna přerovská provdala za šéfa této záložny Jana Jirku a prožívala
s ním dobré i zlé události města Přerova, jako byla okupace Německem.
Později jako vdova prožívá i okupaci sovětskou armádou, jejíhož konce se
nedožila. Umírá v roce 1983 jako poslední z rodu Elmerů v Přerově, jako
jedna z nejstarších obyvatel města. V Přerově totiž žila nepřetržitě 83 let
jako celý rod Elmerů. Když zemřela, nedokázala (nebo nechtěla ) komise
pro loučení s občany nikoho zajistit, kdo by se po tolika letech rozloučil
s populární občankou města. Projevu nad rakví za velké účasti přerovských
občanů se nakonec ujal Břetislav Kramář, který zajišťoval pohřební hudbu
a ochotně připravený text rozloučení přečetl.
152