Sborník 2005 - rosmus

O prázdninách r. 1914 se vydali první dva vodní turisté Mráček a fin. Komisař
Wurm na plavbu po Bečvě z Přerova od kapličky k soutoku s Moravou
ním …“ Mráčkova touha stát se malířem krajin byla stále živá, a proto se
vydal na akademii ke slavnému krajináři, profesoru Juliu Mařákovi. Když
vyslechl, proč za ním Mráček přišel, řekl mu vážným hlasem: „Vidím, že
by z vás mohl být malíř, a chcete-li, můžete po prázdninách vstoupit do mé
speciálky. Dovolte mi však, abych vám dal jako zkušený muž dobrou radu,
které však nemusíte poslechnout. Jděte si dokončit studie architektury – pro
případ, abyste měl zabezpečení, kdyby vás snad malířství zklamalo…“ 32
Jan Mráček s dojetím vzpomíná na umělce, s nimiž se seznámil během
svého dlouhého života a z nichž mnohé řadil mezi své dobré přátele. Byli
to jednak umělci výtvarní (malíři Luděk Marold, vídeňský krajinář Ferdinand
Brunner, Mikoláš Aleš, sochaři August Rodin, Josef Mařatka, František
Bílek), ale též básníci, spisovatelé (v roce 1899 se v kavárně Slavii
seznámil se spisovatelem Aloisem Jiráskem, znal vynikajícího literáta
a žurnalistu Eduarda Basse, s láskou vzpomíná na básníka S. K. Neumanna,
a především na období 1. sv. války, kdy spolu sloužili císaři pánu
jako čtyřicetiletí „landšturmáci“), historikové (dr. Pekař a d.), herci a pěvci
pražští i brněnští, hudebníci a skladatelé (houslista Jan Kubelík, Leoš
Janáček, s nímž se seznámil již roku 1905 v Klubu přátel umění (KPÚ)
a v Ruském kroužku, jehož byl předsedou, skladatel Vítězslav Novák, představený
jako sportovec-vodomil), v jeho pamětech nechybí ani nadaný
„hudební kouzelník“ Rudolf Friml, píše též o architektu Janu Kotěrovi, Otto
Wagnerovi a mnoha dalších. Líčí i nezapomenutelné a zajímavé, byť letmé
123