Sborník 2005 - rosmus

Architekt Mráček před svým projektem
lyžování také sáňkování, hlavně na naléhání dámského světa, kterému
v oněch dobách zdál se lyžařský sport nevhodným a nepřístupným. Bývaly
to veselé reje vždy k večeru na trati v Úřednické čtvrti, z kopce Helgolandu
dolů do ulice Na úvoze… Na podzim roku 1910 nás bylo tolik sportovních
nadšenců, že jsme založili Lyžařský klub…“ 1
Ve svých pamětech popisuje architekt Jan Mráček ml. též výlety s kolegy
do Krkonoš, Javorníků, Beskyd, Tater či na oblíbené Novoměstsko, kde
pro místní sportovce vyhotovil plány chaty, která byla postavena na Harusově
kopci. Zde prožil se svými přáteli mnoho příjemných chvil po únavných
túrách. Barvitě líčí různé příhody veselé i tragické, vzpomíná na své
přátele a známé, též na redaktora Jiřího Mahena, který napsal škodolibý
fejeton do Lidových novin „o vyjedeném baťochu J. Mráčka“, a další. V závěru
nabádá mládež, „aby byla vždy nejen rozvážná a opatrná ve svých sportovních
podnicích, pečovala úzkostlivě o své zdraví a osobní bezpečnost, ale
též aby si vytvořila pro své sportovní podniky kroužek věrných a v každé
situaci spolehlivých druhů...“ Všechny čtenáře a sportovní nadšence vyzývá:
„Choďte do přírody s otevřenýma očima, citlivým srdcem, abyste si z každé
výpravy donesli v paměti a možno-li i na filmu vzpomínky na nejkrásnější
obrazy, kterými příroda naši cestu vykrášlila… Věřte, že stáří nespočívá
ve fyzickém počtu let, ale ve ztrátě nadšení, zájmu o svět a radosti ze živo-
118