Sborník 2005 - rosmus

protože jasně prokázala, že cennosti patří do jejího osobního majetku, a tak
šetření muselo být zastaveno. 24 Naproti tomu při odchodu do důchodu se
s ní jak MNV v Potštátě, tak SPOZ tamtéž až nápadně důstojným způsobem
rozloučil. K akci došlo v březnu roku 1958 a příslušné snímky se ještě
dlouhou dobu vyskytovaly ve vývěsních skříňkách MNV, což s výše uváděnou
akcí prokuratury dosti podivně kontrastuje. 25
Důchodová léta prožívala v kruhu svých společnic a přátel, k nimž patřili
starousedlíci, JUDr. Eduard Till, rodina Slámova z Potštátu, rodina
Mildnerova z Boňkova, pěstounka Anna Chramostová z mateřské školy
v Potštátě, potštátský farář P. Karel Bělík a také příbuzná, Pia Bukůvková
z Bukůvky, která se tehdy ubytovala na č. 7 potštátského náměstí jako
podnájemnice u rodiny Čechovy. Z doby jejích osmdesátin pochází také
kopie fotografie, kde je v roce 1960 možno spatřit též Piu Bukůvkovou
a oblíbené psíky. 26
Autor příspěvku měl možnost seznámit se osobně s MUDr. Marií Desfours-Walderode
krátce před jejím úmrtím. V doprovodu starousedlíka,
JUDr. Tilla, ji 2. března 1963 navštívil v bytě jejího domu, aby získal informace
o dokumentu, podle něhož měla být v Potštátě přítomna husitská vojska
a který se měl ještě před rokem 1938 nacházet v potštátském zámku. 27
I když tato akce neměla úspěch, přece jen byla získána alespoň částečná
informace o osudu sbírek, které kdysi prodala Baťovu koncernu. Ty byly,
podle jejího sdělení, během války soustředěny na zámku v Napajedlích.
Byl jsem tehdy rovněž dotazován, jak se mi v Potštátě líbí, kdo mi
v archivu, který jsem tehdy budoval v potštátském zámku, uklízí apod.
Naprosto jsem tehdy netušil, že za pouhých čtrnáct dní se budu účastnit
jejího pohřbu.
Smrt ji zastihla 13. března 1963 v bytě jejího domu a jako příčinu smrti
uvedl její nástupce ve funkci obvodního lékaře MUDr. Jan Přikryl celkové
kornatění tepen, zvláště tepen srdečních. K pohřbu došlo 16. března
1963. 28 Konal se z domu č. 31, odkud byla rakev přenesena do farního kostela
sv. Bartoloměje. Po zádušních bohoslužbách vyšel smuteční průvod na
hřbitov a rakev byla uložena do secesní rodinné hrobky, kterou dal kdysi
zřídit její otec. Pohřeb, přes neobyčejně tuhou zimu, se konal za velké účasti
obyvatel Potštátu a Potštátska. Před uložením do hrobky se se zesnulou
rozloučili zástupce OÚNZ, tajemník MNV Miroslav Pelánek a potštátský
farář P. Karel Bělík, který smuteční obřady vykonával s někdejším potštátským
kaplanem z dob předmnichovské republiky, P. Tomášem Klepkem
a s farářem z blízkých Partutovic, P. Josefem Hymerem. Na projevu
zástupce OÚNZ, který zesnulou hodnotil vcelku kladně, nebylo jinak nic
pozoruhodného. 29 Kladné bylo i hodnocení tajemníkovo, spojené s poděkováním
za veškerou práci, kterou zesnulá pro nemocné vykonávala. V projevu
faráře, který jistě tehdy netušil, že zesnulou přežije jen o osm měsíců,
byla vzpomenuta jako lidumilka. Autor příspěvku se tehdy dozvěděl, že
za předmnichovské republiky též hmotně podpořila v Potštátě vznikající
české menšinové školství, neboť zastávala názor, že děti českých rodičů
mají právo na vzdělání v mateřské řeči. P. Bělík vzpomněl též její lásku ke
zvířatům, citoval některé její výroky v němčině a nakonec se o ní zmínil
jako o šlechtičně nejen původem, ale i duchem. 30 K pohřbu je třeba ještě
poznamenat, že se ho z příbuzenstva přirozeně účastnila Pia Bukůvková
59