Sborník 2005 - rosmus

kem potopí. Kristus však oba apoštoly pokáral za malověrnost a bouři
k jejich údivu ztišil.
Rytec zachytil dramatickou scénu velmi jednoduchými, ale zato výstižnými
prostředky. Vlny, valící se přes palubu lodi, vzedmutá plachta a vítr,
foukající z mraku vpravo nad lodí. Drama okamžiku vyjadřují postavy na
palubě. Zatímco v Kristově tváři, který spí v levé části, se zračí klid, gestikulace
apoštola na lodní zádi vyjadřuje zděšení a bezmocnost. Z pozice apoštola,
který budí Krista, je cítit strach, ale současně i naději.
Ražba svatojiřských medailí dosáhla v Kremnici svého vrcholu v díle
Jeremiase Rotha, hlavního rytce v 1. polovině 18. století a posledního představitele
medailérské rodiny Rothů, působících v Kremnici. Jeho svatojiřské
medaile značené signaturou R již nesly výrazné stopy barokního cítění.
Jeho smrtí v roce 1751 skončily i ražby svatojiřských medailí
v Kremnici. Nezmizely však úplně. Pouze jejich ražba se přesunula do
ostatních uherských mincoven a později i do zahraničí, kde byly vydávány
až do konce 1. poloviny 19. století, ovšem již v omezeném rozsahu.
Poznámky
1 Svatojiřské medaile byly vydávány v různých variantách, ať již ražené nebo odlévané.
Materiál, z něhož byly zpočátku vyráběny, bylo zlato a stříbro, později bylo
přikročeno i k výrobě z obecných kovů. Jejich velikost odpovídala velikosti oběžných
mincí, tolaru, jeho násobkům a dílům, tedy zhruba od 40 do 16 mm. Tato skutečnost,
stejně jako fakt, že v oběhu byly i „svatojiřské“ mansfeldské tolary, vedly
k terminologickým nepřesnostem. V odborné literatuře je mnohdy medaile, zejména
pokud jde o menší rozměr, označována jako amuletní mince. V zájmu užití správné
terminologie je z numismatického pohledu nutné rozlišovat oběžné mince, které
jako amulet sloužily druhotně, a amulety, které byly vyráběny jen pro tento účel,
nikoli jako platidlo.
2 Svatý Jiří (Georgius) – svátek 24. dubna. S jeho svátkem je spojován příchod jara,
ochránce zemědělců, stád, opevněných sídel a strážních míst. Od raného středověku
uctíván jako ochránce vojáků, jezdců (rytířů) a všech, kteří měli co dělat se zbraní
(mečíři, puškaři).
Vzhledem k naprostému nedostatku biografických historických pramenů je považován
spíš za postavu mytologickou, hrdinu nesčetných legend. Nejznámější je zpracování
v kodexu Legenda aurea, sbírce životopisů svatých od Jakuba de Voragine
(1230–1298).
Jiří žil ve 3. století. Pocházel z urozené rodiny v Kappadokii v dnešním Turecku.
S matkou odešel po otcově smrti do Palestiny. Za císaře Diokleciana vstoupil do
vojenské služby a stal se tribunem. V té době, podle legendy, trápil zemi drak, jemuž
museli obyvatelé denně obětovat k nasycení dvě ovce. Když byla stáda vyhubena,
došlo na oběti lidské. Jako první měla být obětována královská dcera. Jiří však draka
zabil a princeznu vysvobodil. Podle jiné verze draka pouze zranil a ukázal lidem
s tím, že draka zabije, pokud se nechají pokřtít. Lidé to přislíbili, a když draka skutečně
zabil, nechalo se 15 000 obyvatel pokřtít.
V roce 303 (uvádí se i rok 305) byl pro své křesťanské vyznání zajat, mučen a nakonec
v Nikomédii (podle jiné verze v Lyddě – Diospolis v Palestině) sťat mečem.
Svatojiřský kult se rychle šířil po celém světě. Do německých zemí pronikl v 9. století
a odtud v 10. století i do zemí českých. Sv. Jiří je uctíván nejen církví katolickou,
ale i pravoslavnou. Velké úctě se těší zejména v Anglii a Rusku.
Sv. Jiří bývá zobrazován jako rytíř ve zbroji na bílém koni, zabíjející kopím draka,
který se zpravidla zmítá pod kopyty koně. V pozadí na pahorku klečící postava panny.
Podle středověké křesťanské symboliky představuje sv. Jiří ctnostného rytíře,
obránce křesťanství zabíjejícího v podobě draka ďábla pohanství. Tím osvobozuje
13