Sborník 2005 - rosmus

Po tomto v roce 1465 v úterý po sv. Markétě přisadil král Jiří jeden tisíc
uherských zlatých a pod datem v Brně v sobotu po sv. Prokopu v roce 1466
znovu jeden tisíc uhreských zlatých panu Jarošovi z Cimburka Tovačovskému.
Nakonec ale král Ladislav v roce 1683 /!/ v Praze v sobotu před sv.
Jiřím přisadil znovu jeden tisíc uherských zlatých.
Jak nyní toto panství přešlo na pernštejnský rod, nám není nic známo,
nýbrž se jeví, že prvním z tohoto rodu byl Vilém z Pernštejna v roce 1506.
Po něm Jan z Pernštejna v roce 1519, pak Vojtěch z Pernštejna v roce 1556
a konečně Vratislav z Pernštejna, který byl poslední z tohoto rodu a v roce
1631 dne 25. července zemřel ve švédské válce u Wolmarstadtu.
Jak se ale toto panství dostalo od Pernštejnů k Salmům, nelze také objevit,
kromě toho, že prvním ze salmovského rodu, který měl panství Kojetín,
byl Vejkart ze Salmu.
Po něm vládl Julius hrabě ze Salmu a po něm následoval Ferdinand
Julius hrabě ze Salmu.
S ním začal arcibiskup Breuner v roce 1698 proces (během nějž zmiňovaný
hrabě sešel smrtí) kvůli tomuto panství Kojetín, které pak rozsudkem
získal a 28. října 1699 se ujal vlastnictví.
Po jeho smrti následoval nynější arcibiskup hrabě z Khuenburgu, který
se souhlasem Jeho císařské a královské milosti odňal panství Kojetín od
pražského arcibiskupství a prodal je Její knížecí milosti Marii Alžbětě vévodkyni
ze Šleswig-Holštajnu, urozené kněžně z Liechtenštejnu, která se ujala
držby 2. února 1726 a od té doby má panství.
A toto je pořádek oněch pánů, kteří měli svrchovanost a ochranu nad tímto
městem od roku 1406.
O tom, jaké si zdejší město vytrpělo nepřátelské nebezpečí, zde není co
nalézt, kromě toho, že ve starých poznámkách se mluví o tom, že v roce 1621
pobývali císařští vojáci okolo Kroměříže, Kojetína, Tovačova a Prostějova,
že obyvatelé museli před nimi i třikrát denně utíkat, co vojáci našli, to sebrali,
lidi vyváděli, lili jim do krku močůvku a všelijak je trápili.
Téhož roku 1621 vpadli do krajiny Uhři a Turci, vyrabovali město Kojetín
i okolní vesnice a spálili.
V roce 1642, když Švédové obsadili Olomouc, shořelo zdejší město i s předměstími
a bylo vyrabováno. Nakonec ale v roce 1645 tehdejší majitele panství
Tovačov a Kojetín Julius hrabě ze Salmu ochránil sebe i své poddané
od dalšího švédského ničení, když vyjednal se švédským velitelem v Olomouci
Jiřím Paikulem ochranu (salva quardia) a nabídl Švédům jak zásobování,
tak jiné kontribuce. Zdejší město dávalo každý měsíc 42 zl. a salva
quardii 3 zl., dohromady tedy 45 zl. hotových peněz, ročně na 180 měřic obilí,
vedle velkého množství sena, slámy a jiných produktů do švédských skladů.
Zároveň museli obyvatelé konat různé roboty pro švédskou armádu.
Nehledě na to všechno vtrhli Švédové občas do města, sebrali lidem dobytek
a odvedli jej. A když jednou při takovém odvádění dobytka jeden zdejší
obyvatel zastřelil švédského vojáka, musela obec za toho vojáka zaplatit veliteli
300 zl. rýnských. Tyto kontribuce musela obec stále odvádět až do té
doby, kdy 8. července 1650 odtáhli Švédové z Olomouce a ze země. Vedle toho
mělo město při průchodech císařských vojsk další výdaje – 375 zl. 34 kr.
a 138 měřic obilí, vedle řádné kontribuce, což město zruinovalo.
23