Sborník 2005 - rosmus

20. let 18. století přesunul na Moravu. Působil v Brně, kde se seznámil se
sochařem Janem Jiřím Schaubergerem (1700–1744), který jej pravděpodobně
doporučil do Olomouce do dílny Jana Sturmera. Ve 40. letech 18. století
se Zahner osamostatnil a tato doba je dobou jeho značné prosperity.
Pracoval pro olomoucké premonstráty, jezuity a olomoucké biskupství. Rovněž
přijímal zakázky olomouckého magistrátu, pro který tvořil své nejznámější
dílo – sloup Nejsvětější Trojice. Ondřej Zahner byl mimořádnou
uměleckou osobnosti působící v oblasti Moravy. Jeho styl ovlivnilo bavorské
assamovské baroko, po příchodu na Moravu propojené s berniniovským
sochařstvím, rozvinutým zde pod vlivem Baldasara Fontany (1661–1733).
Závěrečné období jeho tvorby je poznamenáno klasicismem donnerovského
směru, pronikajícím na Moravu před polovinou 18. století v díle Gottfrieda
Fritsche (1706 –1750), kterého poznal při práci v Holešově. 10
Ondřej Zahner byl mimořádně plodný tvůrce, během svého poměrně
krátkého života (smrt způsobená typicky kamenickou nemoci – zaprášením
plic) vytvořil více než sto dochovaných soch, sousoší a oltářů. Práce ve
dřevě, kameni, štuku. K nejznámějším pracím, mimo sochy pro sloup Nejsvětější
Trojice, patří soubor oltářů pro katedrálu sv. Václava v Olomouci,
práce pro kostel P. Marie na Předhradí, sochařská díla v kroměřížských
chrámech, soubor oltářů kostela Nanebevzetí P. Marie a kostela sv. Anny
v Holešově a Novém Jičíně. Z jeho tvorby se dále objevuje množství jednotlivin
nejen na Moravě, ale i v oblasti polského Kladska. Mecenáši jeho díla
byly olomoucké biskupství, řády jezuitů i premonstrátů. 11
Dále se chci zaměřit pouze na díla v Olomouci a blízkém okolí Přerova.
Zde jsou důležitá 30. léta l8. století, kdy Zahner pracoval pro premonstráty
na Klášterním Hradisku u Olomouce. Z této doby pochází zmínka v osmnácté
knize diářů hradišťského kláštera ze dne 26. září l736, podle níž „byla
socha sv. Libora postavena na místě, kde dříve stála socha sv. Jana Nepomuckého,
tj. na louce před klášterem směrem k městu. Socha byla zhotovena
ve stejné velikosti a představuje sv. Libora, biskupa a vyznavače“. Podstavec
sochy vytvořil Václav Rokycký a původně byl určen pro Jana
Nepomuckého. Pro hradišťský klášter byl určen i soubor soch sv. Anny
a Jáchyma z roku 1739. Po zrušení kláštera byla socha sv. Anny přenesena
roku 1795 do obce Císařov a sv. Libor a sv. Jáchym do obce Penčice. 12
Jak se dostala Anna do Císařova, se mi nepodařilo zjistit, ale o sochách
v Penčicích praví zápis ve farní kronice, že je zakoupil vlastním nákladem
farář Josef Tichý roku 1797.
Jako poslední práce, související s autorem i regionem, chci zmínit sochy
v Hustopečích nad Bečvou. Jedná se o sochy sv. Vendelína a sv. Vincence
Ferrerského na zdi u kostela Povýšení sv. Kříže. Pocházejí z poloviny 40.
let 18. století a v současnosti jsou sneseny a restaurovány.
Nešťastné restaurování
Jak jsem zmínila na začátku, podařilo se mi nalézt v okresním archivu
korespondenci týkající se restaurování soch v Penčicích z let 1911–1915.
Musím se přiznat, že zpočátku na mě celá akce působila komicky, jenže
s postupem času jsem cítila spíše tragikomičnost a tváří tvář obětem, tedy
sochám, už jenom smutek. Celá kauza totiž vypovídá leccos o našem pří-
52