Sborník 2005 - rosmus

Sborník Státního okresního archivu Přerov 2005
Petra Martinková
Lékařstvie proti mornýmu povětří
aneb pohled do léčitelství v 16. století
Ve svém příspěvku se chci, jak už název napovídá, pokusit o sondu do
raně novověkého léčitelství, která vychází z rozboru jednoho pramene. Jedná
se o rukopis, který je uložen ve Státním okresním archivu Přerov. 1
Kniha pochází z 16. století, 2 je psána na papíře a sestává ze 102 stran
o rozměrech 19 x 23 cm. Vazba chybí a je těžké posoudit, zda je kniha úplná,
protože není foliovaná. Text je psán česky, část nadpisů je rubrikována,
zřídka se vyskytují ilustrace. Rukopis se dochoval v nepříliš dobrém
stavu, strany jsou potrhány a poškozeny vodou, papír je zhnědlý.
Původ rukopisu je pro nás zahalen tajemstvím, protože neznáme jeho
autora ani místo vzniku. Do Státního okresního archivu Přerov byl převzat
z Říkovic.
Rukopis obsahuje celkem 346 receptů na léčbu 38 nemocí či zdravotních
problémů. Škála neduhů je velmi široká. Častá jsou kožní onemocnění
a vředy, nazývané např. vlk nebo rak, což při tehdejším stavu hygienických
podmínek není ničím překvapivým. Běžně se vyskytovaly zažívací problémy,
choroby dýchacího ústrojí, močového ústrojí, spáleniny, různé druhy
poranění a zlomenin, dna, bolesti zubů. Z infekčních nemocí jsou jmenovány
neštovice, žloutenka a mor. Označení mor se ovšem vztahovalo na
všechna epidemická onemocnění způsobující hromadná úmrtí. Kromě pravého
moru se tak jednalo např. o pravé neštovice, různé typy chřipky nebo
tyfus. 3 Kuriózně dnes působí rady, jak zabránit očarování, či jak postupovat
v případě otrávení jedem. Rukopis uzavírají kapitoly věnované dětským
nemocem a gynekologickým problémům, z větší části však obsahují postupy
pro přípravu povzbuzujících prostředků pro muže.
Základ každého receptu tvořily léčivé rostliny. Mezi nejčastěji používané
patřila verbena, šípek, pelyněk, zeměžluč, šalvěj, křen, routa, petrželí.
Tedy rostliny, které byly pro každého snadno dostupné. Z dnešního pohledu
je zajímavé, že ani v jednom receptu se nedoporučuje např. heřmánek
nebo meduňka, byliny dnes velmi ceněné.
Běžně se setkáváme také s kořením, které se k nám dováželo, jako byl
anýz, lékořice, zázvor, pepř, galgan, nebo i s jinými surovinami, třeba mastixem.
4 To mimo jiné svědčí o čilém mezinárodním obchodu. Naši obchodníci
zámořská léčiva nakupovali převážně v Benátkách, v 16. a 17. století
vzrostl vliv trhů léčiv v Linci, Lipsku a Frankfurtu nad Mohanem. 5
V receptech se jen výjimečně uvádí, kdy je nejvhodnější danou bylinu
trhat, nebo jaké množství je potřeba pro výrobu léčiva použít. Z popisů
vyplývá, že se byliny používaly jak čerstvé, tak i sušené. Pokud by potřebná
rostlina nebyla zrovna po ruce, bylo uvedeno, čím je možno ji nahradit.
5