Sborník 2005 - rosmus

vině 16. století se opavští dostali do konfliktu s olomouckým biskupem
Františkem z Dietrichštejna, který v silně luteránské zemi zahájil rekatolizaci.
Ukázalo se, že je nezbytné, aby se panství ujal katolický pán. Tak se
opavské knížectví dostalo do rukou Karla z Lichtenštejna (1569–1627), tehdy
moravského zemského hejtmana a později místodržitele Království českého.
Šlechta, opírajíc se o privilegium z roku 1511, že země nebude nikdy
oddělena od koruny a bezprostřední vlády českých králů, stála v opozici
proti novému knížeti. Za Fridricha Falckého v roce 1620
byl Karel z Lichtenštejna zbaven svých práv i majetku
ve Slezsku a zpět v jejich držení se vrátil až po Bílé hoře.
Teprve na zásah Ferdinand II. byl vleklý spor ukončen.
Císař roztrhal privilegium z roku 1511 a roku 1621 poručil
vrchnímu hejtmanu slezskému Jiřímu Rudolfovi Lehnickému,
aby Opavští byli propuštěni z přímého závazku
králi. Karel z Lichtenštejna získal v roce 1623
i Krnovsko.
Nominál Rok Citace PrÛmûr Hmotnost Mincovna Mincmistr Znaãka Kov Ks
3 krejcar 1618 FS 3153 20.0 mm 1,60 g Opava Kri‰tof Cantor Ag 1
Mince je značena značkou mincmistra Krištofa Cantora , který
v opavské mincovně působil v letech 1618–1622.
Kníže Karel z Lichtenštejna získal mincovní právo v roce 1607, s ražbou
však začal až jako opavský kníže. V opavské mincovně razil dvoudukáty
a dukáty, odražky tolarových ražeb ve zlatě v hodnotách deseti-, šesti-,
pěti-, čtyř-, třídukátu, dukátu, ve stříbře dvoutolaru, tolaru a tříkrejcaru.
Za stavovského povstání mu byla mincovní činnost zastavena a vzhledem
k jeho pozdější účasti na činnosti mincovního konsorcia v letech 1622–1623
už nebyla obnovena.
Krnov – knížectví
Krnovské knížectví vzniklo při dělení Opavska mezi syny knížete Mikuláše
II. (1310–1365). Nejstarší, Hanuš I., dostal knížectví ratibořské, západní
část Opavska s městem Krnovem a sídelním hradem Fürstenwalde. Tak
jako ostatní slezská knížectví i krnovské často střídalo své držitele a měnil
se i jeho územní rozsah. V roce 1523 prodal Jaroslav ze Šelmberka svou
držbu braniborskému markraběti Jiřímu. Tím se Krnovsko vřadilo mezi
slezská knížectví. Ač většinou sídlil v Anspachu, začal nový kníže stavět
v Krnově nový sídelní zámek a do země začal uvádět luterské vyznání.
Regentem jeho nezletilého syna Jiřího Bedřicha, který se ujal vlády po smrti
svého otce v roce 1543, se stal císař Ferdinand I. Podle smlouvy uzavřené
v roce 1533 mělo knížectví po jeho smrti připadnout královské komoře.
Když ale kníže v roce 1595 zemřel, odkázal svou slezskou držbu v rozporu
s platnou smlouvou Jáchymu Bedřichovi, kurfiřtu braniborskému. Po jeho
smrti v roce 1603 opanoval braniborský kurfiřt celou pozůstalost. Krnov,
Bytom a Bohumín odevzdal v roce 1606, i přes odpor císaře Rudolfa II., svému
nejmladšímu synovi Janu Jiřímu (1606–1621). Nový kníže byl považován
za vůdce slezských protestantů. V době českého stavovského povstání
se postavil na jejich stranu a jednoznačně se postavil i za volbu Fridricha
68