Sborník 2005 - rosmus

cím oddělení šlechtění a hlavním koordinátorem celostátního výzkumného
úkolu „Výzkum velkovýrobní školkařské technologie“. Byl vedoucím celostátních
šlechtitelských ovocnářských týmů pro všechny šlechtitelské stanice
v Čechách a na Moravě. Především jeho zásluhou a díky jeho vysoké
odborné erudovanosti se stala ŠS Těchobuzice koordinující „Hlavní šlechtitelskou
stanicí“ v rámci České republiky (před federalizací pro celou bývalou
Československou republiku).
V rámci bývalého oborového zahradnického podniku VHJ SEMPRA
PRAHA býval dlouholetým předsedou „Šlechtitelské rady pro ovocné plodiny“.
Byl řádným členem zahradnické a genetické komise bývalé Československé
akademie zemědělských věd (ČSAZV) Praha, členem vědecké
a šlechtitelské rady Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského
v Holovousích (VŠÚO) u Hořic v Podkrkonoší, členem šlechtitelské rady
Výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasných rostlin (VŠÚOR) v Průhonicích
u Prahy. Byl také zván na vědecká a odborná zasedání, semináře
a konference celostátního i mezinárodního významu. Byl přizván jako
externista k přednáškám a instruktážím pro posluchače Zahradnické fakulty
MZLU Brno (předtím VŠZ Brno) v Lednici na Moravě.
Byl velice angažován v poradenské činnosti v Českém svazu zahrádkářů
a ovocnářů (dnes v Českém zahrádkářském svazu Praha, ČZS). Přednášel,
instruoval, zpracovával nejrůznější ovocnářské metodiky a psal
listovky. Zúčastňoval se nejrůznějších ovocnářských hodnotících komisí na
výstavách, soutěžích a degustacích. Jeho osobní účast na těchto akcích byla
garancí vysoké odborné úrovně dané akce.
V průběhu let 1987 až 1988 přešel ze ŠS Těchobuzice do Olomouce na
pracoviště oblastního podniku SEMPRA jako vedoucí šlechtitelského
a množitelského odboru. V té době mu byl rovněž přiznán nejvyšší stupeň
hodnosti „vědecko-technického pracovníka“. V Olomouci mj. inicioval a rozvíjel
činnost jak v novošlechtění, tak i udržovacího šlechtění a nově zaváděl
explantátové kultury jak do množení, tak i šlechtění ovocných druhů
a vybraných druhů okrasných rostlin (např. americké karafiáty).
Za jeho úspěšnou, plodnou a záslužnou činnost se mu dostalo řady ocenění.
Za mnohé lze vzpomenout „Stříbrnou medaili“ (plaketu) Československé
akademie věd (ČSAV) Praha, vyznamenání a medaile ministerstva,
výzkumných ústavů, vědeckých pracovišť, zájmových institucí a organizací.
Byla to však i celá řada dalších ocenění z celostátních a oblastních ovocnářských
výstav a soutěží, nevyjímaje výstavy a soutěže v zahraničí, kde
byly vystavovány jeho odrůdy.
Po roku 1990 odešel do důchodu a od roku 1992 vybudoval ve Skrbeni
u Olomouce vzorový školkařsko-šlechtitelský podnik „UNIPLANT“, který
v současné době vede jeho dcera s manželem (Ing. Vladimíra a Ing. Petr
Hajdučkovi) a snaží se navázat a pokračovat v úspěšné práci otce. Budou-
-li podmínky příznivé pro další rozvoj našeho ovocnářství, je připraven
v rodinné tradici pokračovat vnuk Ing. Antonína Dvořáka Pavel Hajduček.
On sám se pak vrátil po životní pouti do rodných Křenovic u Kojetína,
aby zvelebil rodinný sad, který ještě v třicátých letech minulého století
založil jeho otec. Nesadařil jen, ale i dále pokračoval ve šlechtění. Žel v listopadu
2003 jej postihla mozková příhoda, která se opakovala v prosinci 2004,
82