Sborník 2005 - rosmus

lejno a psí lejno bílé a vepřové lejno“ 8 se doporučovalo k léčení žloutenky.
Léčba vycházela z víry v démony nemoci, které se lidé všelijakými odpornými
prostředky snažili vyhnat z těla. 9 V této oblasti se nejvíce uplatňovalo
magické či pověrečné jednání. Je však často velmi těžké od sebe tyto
formy odlišit. 10
Magické působení je zcela zřetelné při používání různých živočichů nebo
jejich částí. Příkladem může být návod k léčbě zimnice: „…uvěž nemocnému
na hrdlo tu zelenú žabku, která bývá na dřevě, …a dokud ta žabka bude
živá, dotud zimnice bude, a když umře, minet hned.“ 11 Magickým prvkem
je zde přenos nemoci na zvíře, tedy magie dotyková (kontagiosní). 12 Nemoc
se přenese na žábu, která je v přímém kontaktu s nemocným. V tomto případě
je magické působení hned dvojí. Druhou částí je tzv. léčba sympatetická,
při které se uplatňuje zásada podobné léčit podobným. 13 Proto se věřilo,
že studená žába má odejmout zimnici.
K uzdravení nemocného měly přispět také modlitby, verše z Bible nebo
zaříkávadla napsaná na papír, který měl dotyčný neustále nosit při sobě.
Čím nesrozumitelnější slova zaklínadlo obsahovalo, tím magičtěji působilo,
protože člověk mohl věřit, že obsahují jména démonů, kteří nemoc způsobili.
14 Takový postup byl zvolen při léčbě epilepsie. Na lístku, který měl
nemocný nosit na krku, mělo být napsáno: „ In nomine + sancte + et indiuidue
+ trinitatis + amen + Caspar fert + nurnera + Melchior + thus + Baltasar
+ aurum + hec + tria + nomina + regum + sunt + quis + quis + portaverit
+ secum + salnetur + a morbo + demony + et pietatis + caduco + hely
+ helon + lama sabatany + tetragramaton + sanctus + Valentinus + episcopus.“
15 V našem případě se jedná o zkomolenou latinu.
Návody na léčení epilepsie zaujímají v knize zvláštní místo. Je jich ze
všech receptů nejvíce (39), jsou nejdelší, často jsou popsány až na třech
stranách a obsahují nejvíce magických či pověrečných úkonů. Podle četnosti
receptů nemůžeme usuzovat, že by se epilepsie vyskytovala v 16. století
tak často. Autora zaujala snad i proto, že lidé trpící touto nemocí byli
často společností izolováni, 16 bývali označováni za posedlé ďáblem nebo zlým
duchem. Ode dávna neznámé děsilo a zároveň přitahovalo.
Epilepsie je v knize nazývána padoucnicí, velikou nemocí nebo nemocí
sv. Valentina. 17 Podle autora vzniká tímto způsobem: „…ta nemoc se stává
od přílišné páry, ješto v mozk jde, pakli se stane od m[d]loby mozku, tehdy
bude míti mnoho pěn na ústech, když padne, paklit se stane od žaludka,
tehdy nemuož požíti, pakli má tu nemoc od měchýře, tehdy se spička.“ 18
V tomto místě, bohužel, popis končí. V první části však autor správně určil,
že se jedná o poruchu mozku. 19 Paleta léčebných prostředků byla opravdu
pestrá. Doporučovalo se odříkávání modliteb, půst, pouštění žilou, požívání
havraních vnitřností, prachu z kostí mrtvého, psí žluči nebo labutí krve.
Vyléčení mělo nemocnému přinést také toto počínání: měly mu být ostříhány
nehty 20 na rukou i na nohou a vlasy, které rostou nad očima a ušima.
Přitom měl odříkávat: „Svatému Valentinu Pán Buoh dal moc na jeho přirození
za jeho utrpení, aby on svou mocí vládl a potom jej Pán Buoh zase
vzal svú moc tvé žehnání ve jméno + Otce + i Syna + i Ducha svatého amen.“
Nemocný pak odešel ke štěpu hrušky nebo jabloně. Pokud se jednalo o dítě,
měli u chlapce otec, u dívky matka vyvrtat nad hlavou postiženého díru do
stromu, do té uložit vlasy i nehty a díru utěsnit hlohovým kolíkem. Nemoc-
7