Sborník 2005 - rosmus

deset kamenolomů a pět závodů na zpracování kamene, odkud byla zásobena
přerovská firma Bratři Jan a Karel Jaškové, podnikatelství dlažeb.
Jeho přátelství se sokolským činovníkem Štěpánem Kleinem však trvalo
i nadále. Dokonce, když se Štěpán Klein, který měl na Velké Dlážce výrobnu
sodových vod a byl zemským předsedou svazu výrobců sodových vod na
Moravě, později rozvedl, tak za svou hospodyni přijal do zaměstnání Marii,
sestru v tu dobu již zemřelého Ladislava Elmera (zemřel náhle na zápal
plic v září 1942 ve svých 57 letech), která měla již zmíněné zkušenosti
z vedení domácnosti generála G. Mannerheima ve Varšavě a která Štěpánu
Kleinovi dosloužila až do jeho smrti v roce 1963. Když přišli okupovat
naši zemi nacisté s přesně vyhotovenými seznamy aktivních sokolů v roce
1939 a po krátké době brali aktivní sokoly do vazby jako rukojmí, Ladislav
Elmer už mezi těmito zatýkanými chyběl. Po osobních neshodách totiž
mezitím vystoupil ze Sokola a už se ničeho nezúčastnil.
Vraťme se však k dalším dětem Jana Elmera. Jeho dcera Augustina,
provdaná za Josefa Žůrka, byla již po smrti, další dcera Hermína se stala
úřednicí Úvěrního spolku Záložna přerovská, ale už za první světové války
onemocněla tuberkulózou a brzy v roce 1915 zemřela ve svých 23 letech.
V té době dokončila studium na obchodní škole její mladší sestra Ludmila,
která byla ihned přijata na místo své zemřelé sestry jako účetní v Úvěrním
spolku.
Dalším členem rodiny Jana Elmera byl jeho syn Jan Elmer, narozený
dne 1. srpna 1895 v Lounech. Toho dal otec rodiny promyšleně na hospodářskou
školu v Přerově, jak se tehdy nazývaly zemědělské školy. Je vidět,
že rodiče měli přípravu svých dětí promyšlenou a využili většinou školy zřízené
v Přerově. Jan musel odejít v roce l914 do války a vrátil se z ruské
fronty s potvrzením, že je válečný invalida. Po válce v roce 1918 však odchází
z Přerova, kde neměl možnost využít svá zemědělská studia. Avšak ani
on se neztratil, měl organizátorskou aktivitu vrozenou. Našel si velkostatek
Nadace Josefa Hlávky v Lužanech v okrese Přeštice, jižně od Plzně,
který zřídil Josef Hlávka, velký podporovatel vědy a umění a zakladatel
České akademie věd a umění, k finančnímu zajištění svých snah v českém
kulturním životě. Jan Elmer se zde stal hospodářským adjunktem, od roku
1921 pak správcem velkostatku a v letech 1941–1943 zde působil jako vrchní
správce velkostatku, ke kterému patřily ještě statky v Dlouhé Louce, ve
Skočicích a ve Vlčí. Zde prožil vlastně většinu svého života, do Přerova se
vrátil až po smrti v roce 1960, když byl v rodinném hrobě na přerovském
hřbitově pochován. Jan se nevěnoval jen velkostatku, ale stál v čele hasičského
sboru, byl starostou TJ Sokol a starostou obce Lužany za agrární
stranu a také hrajícím předsedou ochotnického spolku, který především
hrával v nádherném zámeckém parku.
Tento zámek využívali i prezidenti České akademie věd a umění k odpočinku.
V době působení správce velkostatku Elmera to byl hudební skladatel
Josef Bohuslav Foerster se svou chotí, slavnou českou sopranistkou
Bertou Lautererovou, sólistkou opery v Hamburku a dvorní opery ve Vídni,
a později prezident České akademie věd a umění historik Josef Šusta.
V tomto kulturním prostředí se Jan Elmer věnoval své obci Lužany až do
dubna 1943, kdy odešel jako správce Colloredo-Mansfeldského panství ve
Vranově a v Holohlavech ve východních Čechách. Po druhé světové válce
151