Sborník 2005 - rosmus

Marie Elmerová v pracovně gen. Mannerheima ve Varšavě v r. 1910
pochována do hrobu, který si pro svůj rod zakoupila rodina na přerovském
hřbitově v roce 1928.
Na konci 19. století žil v Čechách zakladatel tohoto rodu Jan Elmer.
Narodil se jako nemanželský syn dne 24. června 1857 matce Terezii Elmerové
z Čížkova čp. 14, narozené dne 1. ledna 1828 v této obci pelhřimovského
okresu. Datum jejího úmrtí se nepodařilo v kronikách nalézt. Záznamy
v kronikách jdou sice do roku 1766, poslední záznam je však
o Jiříkovi Elmerovi, dědečkovi Terezie, který měl sňatek dne 8. ledna 1766
v Nové Cerekvi v okrese Pelhřimov.
Zakladatel rodu Jan Elmer byl vyučeným zahradníkem a v Praze si
našel místo u správy nádraží Bubny. Zakládal také útulný park budovaný
v 80. letech 19. století před tehdy stavěným hlavním nádražím. Tento kdysi
příjemný kout Prahy je dnes zaplaven lidmi bez domova a stal se nebezpečným
místem v každou noční i denní dobu.
Otec Elmer odešel později s rodinou do Hodkovic a pak do Loun, kde se
mu narodila čtvrtá z dcer Ludmila. V roce 1900 zakotvil v Přerově, kde si
zřídil zahradnictví na tzv. Loučkách, nedaleko hlavního nádraží, a s rodinou
se ubytoval v Riegrově ulici čp. 1449 a později v domě továrníka Eduarda
Kokory, Tovární ulice čp. 770. Po letech si našel byt v přízemí rohového
domu, naproti hlavnímu nádraží, dnešní Husova ulice číslo 2, který
patřil továrníku J. Calábkovi. Byt, ve kterém vychoval vzorně celou rodinu,
byl typický pro tehdejší dobu. Měl pokoj a kuchyň s kachlovými kamny,
jinak bez vytápění, a záchod bez splachování, společný pro celé přízemí.
Za Kokorovou továrnou na hospodářské stroje byly přízemní domky,
kde bydleli zaměstnanci továrníka Kokory. Tam také na místě dnes zastavěném
činžovními domy zahradník Elmer pečoval o zahradu. Ta byla pozdě-
142