Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

Hned na druhé návštěvě jsem narazil na desky se signaturou P 13 454. Na pouhýchdvou listech (některé zprávy mají na tloušťku i 20 centimetrů) byl volný překlad Hornísvobody Kryštofova Údolí od Jaroslava Nováka z prosince 1952 pro Ministerstvo hutníhoprůmyslu a rudných dolů. Stát tehdy po válce hladověl po surovinách a snažil se vyhledata prozkoumat všechny lokality dřívějšího dolování. Často geologové vycházeli právěz překladů starých německých vlastivěd a přírodovědných časopisů. Nejdůležitějšíinformace Novákova textu spočívala v udání pramene. Byl jím článek doktora Paula Arrase,archiváře města Budyšína (Bautzen v Horní Lužici), z roku 1899, který publikoval v 75. ročníkučasopisu Nový lužický magazín (Neues Lausitzisches Magazin), na stránkách 267–8.Na konci překladu stálo: „Nadpis jinou rukou: DOLY PANA WILHEMA Z EILENBURGU.Německy. Originál. Papír (silně poškozen a skvrnitý). Stopy po nalepené okrouhlé červenépečeti. Originál uložen v Budyšínském městském archivu.“ Bylo tedy jisté, že listinu uložildoktor Arras v roce 1899 do archivu města Budyšína. Dochovala se přes dvě světové válkydo začátku 21. století? Pokusím se to zjistit.Další indicii, ba přímo fotokopii Horní svobody jsem nalezl v knize Franze Waltera „AusVergangen Tagen“ (Ze starých časů) z roku 1927. Útlou knížku mi půjčila paní Antošováz Údola v létě 2000, ale jediný exemplář vlastní i Krajská vědecká knihovna v Liberci(on line katalog), signatura A 18451, fond sudetika. Polovinu osmé stránky zabírá černobíláfotokopie listiny. V textu autor volně popisuje obsah jednotlivých článků svobody. Nazávěr píše, že se v Údolí dříve vyprávělo (myšleno je pravděpodobně v 19. století), že listinabyla předána kvůli nebezpečí války k úschově do Žitavy, ale tam se prý ztratila. Nyní se alenašla a je v archivu v Budyšíně. Franz Walter také zmiňuje, že čerpal ze „staré“ Vlastivědyokresu Liberec (Heimatskunde des Reichenberger Bezirkes), kterou napsal Anton Ressela vydal v letech 1903–1905. Na straně 504 druhého dílu jsem také celý Arrasův přepis Hornísvobody našel. Pro úplnost ještě jedna předválečná kniha Horní svobodu uvádí. Jedná seo „novou“ Vlastivědu libereckého okresu, jejíchž 15 sešitů vycházelo mezi lety 1931–1940.Ve třetím díle nazvaném Dějiny libereckého okresu do třicetileté války (Geschichte desReichenberger Bezirkes bis zum Ausbruch des 30jahr. Krieges) autor, žitavský historikE. A. Seeliger, popisuje velmi podrobně písemné prameny k dolování. Pro nás má zásadnívýznam poznámka číslo 74 dole na stránce 145. Píše se v ní doslova: „Prof. dr. Weizsäckermě upozornil na tiskovou chybu NLM 75, 268 a v Ressel 2, 504 a prof. dr. Arras ji po přezkoušenípramenů potvrdil.“ Doktor Weizsäcker byl odborník na jáchymovské horníprávo, proto mohl odhalit chybu v Arrasově přepisu. Pro mě bylo ale nejpodstatnější, žeještě ve třicátých letech dvacátého století se listina nacházela v archivu, kam ji Dr. Arrasuložil roku 1899.Shrnu-li zjištěné poznatky, docházím k závěru, že: Vilém II z Ilburku vydal pro novéosadníky Horní svobodu v roce 1528. Dle ústního podání, publikovaného prvně u Ressela,obyvatelé dali před válkou (otázka kterou) listinu do úschovy městu Žitavě, kde se ztratila.Teprve 1899 byla nalezena a publikována v NLM s chybami archivářem Arrasem. Článekpřevzal Anton Ressel do své vlastivědy roku 1905, roku 1927 získal pravděpodobně odArrase její fotokopii Franz Walter pro publikaci o historii Kryštofova Údolí, text převzalz Ressela. Roku 1936 kriticky zhodnotil listinu Erich Seeliger v nové vlastivědě, kde sinechal od Arrase potvrdit opravu zjevné chyby. Po válce roku 1952 přeložil Jaroslav Novákpůvodní článek Arrase z NLM. Text, tentokrát z Resselovy vlastivědy, znovu přeložil99