Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

Velechovský v roce 1984. Překladatelé nic netušili o chybném Arrasově přepisu, proto částipřekladu vyzněly nesmyslně. Lze tedy s jistotou tvrdit, že listina byla minimálně od roku1899 do roku 1936 v Budyšínském městském archivu a nejpozději 1927 z ní byla udělánafotokopie.Zbývalo učinit poslední krok a zjistit, zda se v Budyšíně ještě nachází. Vyhledal jsem nainternetu stránky archivu, ve skutečnosti svazku dvou budyšínských archivů, a poslaluctivou žádost o informaci. Bohužel na e-mail se nikdo neozval, opakoval jsem tedy žádostještě o dva týdny později v říjnu 2001, ale se stejně negativním výsledkem. Možná jsem měldopis poslat klasickou poštou, nevím, později mi říkal pan Nádhera, že se v tamnímarchivu též na něco dopisem dotazoval a odpověď také nepřišla. Zřejmě bylo třeba sedotázat oficiální cestou třeba přes euroregion, protože na obyčejné amatéry asi nenív Lužici nikdo zvědavý. Příležitost se naskytla až loni.Obecní úřad Kryštofova Údolí mě požádal, jestli bych neposkytl nějaká fakta o důlníhistorii doktoru Nevrlému do připravované knížky. Samozřejmě jsem byl nadšen, vždyťkterý obyvatel Liberce by neznal Knihu o Jizerských horách. Byly doby, kdy jsem znalzpaměti pasáže z kapitoly o dolování cínu u Nového Města pod Smrkem a nad mapou jsemtrávil hodiny. Už na druhé schůzce jsme se shodli, že by Horní svoboda, jakožto vlastnězakládací listina obce, neměla v knížce chybět. Díky magistře Chocholouškové, ředitelceStátního archivu Liberec, která poslala oficiální dotaz na Budyšínský archiv, se věci daly dopohybu. Již 29. července 2004 přišla z Lužice odpověď. „Vážená paní Chocholoušková, Vámihledaná listina z roku 1528 se nalézá v našich fondech...“, byla první věta dopisu, věta, nakterou jsem čekal tři roky.Minulo léto, čas dovolených, s podzimem se ještě upřesnily detaily nascanování a formátvýsledných dat. Datum převzetí vypáleného CD bylo stanoveno na pondělí 22. listopadupřímo v Budyšínském městském archivu. Beru si dovolenou a brzy ráno vyrážímes kolegou Betonem do Lužice. V Liberci je sněhová kalamita, v Chrastavě potkávámebezmocně zapadlé kamiony, za hranicemi sněhu ubývá a v Budyšíně leží jen mokrábřečka. Kolem jedenácté konečně stojíme před vchodem do budovy v Zámecké ulici číslo 10(Schloßstraße 10). V přízemí sídlí městská knihovna. Za archivem musíme do nejvyššíhopatra proskleným výtahem, který je přilepen k zadní části domu. Odtud je pěkný výhled dozasněženého údolí řeky Sprévy. Po krátkém představení nám Frank Lehmann, městskýarchivář, ukazuje na počítači nascanovanou listinu. Kvalita vynikající. Nahnědlý, skoro pětstaletí starý inkoust je dobře čitelný. Na konci textu se na zažloutlém papíře krásně vyjímáotisk kulaté červené pečetě. Na CD máme scan i zadní strany listiny, kde dobře vidímezpůsob přehnutí papíru, jak byl list složen do tvaru dopisu. Na dotaz o původu listinyv Budyšíně archivář jen krčí rameny a ukazuje nám přes sklo do badatelny na krabiciuprostřed zadní stěny. V ní jsou umístěné regesty (stručné obsahy) fondu „Listiny“(Urkunden). Z dálky soudíme, že velká stará krabice jistě pochází od Dr. Arrase.A skutečně, každý ručně psaný kartotéční lístek formátu A5 obsahuje v pravém dolnímrohu poznámku „DrA“. Fond zahrnuje městské listiny z let 1248 až 1555, které jsou řazenychronologicky. Regest naší listiny leží zhruba uprostřed čtyřicet centimetrů tlustého balíkutenkých lístků. Bohužel neexistuje žádný jmenný ani místopisný rejstřík, proto nezbudenež se pokusit vyhledat další dokumenty pocházející z naší liberecké oblasti ručně.Odhaduji, že v krabici bude asi pět až osm tisíc lístků. Začínám prvním regestem z roku100