Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

3. Pražení rudy mohlo být součástí technologie získávání vitriolu – skalice, jehož smyslembylo její „otevření“ zvětrávacím procesům. Ruda se pak totiž na nepropustném jílovémpodkladu volně na hromadách ponechala působení vzduchu a deště, popř. se v suchýchobdobích polévala vodou, zpravidla slabě kyselou z dolu (obsahuje kyselinu sírovou).Roztoky z haldy se jímaly v nepropustné jímce a po dostatečné oxidaci pyritu a pyrho -tinu (i po roce) se vracely na haldu, aby se dodatečně nasytily síranem železnatýmvzniklým oxidací. Koncentrovanější výluh se pak již musel odpařovat a svářet ve varně,aby z něho mohla krystalovat zelená skalice. Vykrystalovaný produkt bylo možnépo usušení expedovat, zatímco matečný louh se vracel do výroby. Síran železnatý mělv té době široké použití, např. jako mořidlo při barvení kůže nebo vlněných a lněnýchlátek na černo taninem z olšové kůry nebo žaludů, později též výluhem z kampeš -kového dřeva, nebo k přípravě inkoustů, které si písaři zpravidla zhotovovali sami, a ko -nečně v lékárnách k získávání kyseliny sírové suchou destilací vitriolu – zelené skalice.Můžeme tedy konstatovat, že ze tří uvažovaných variant smyslu operace pražení jenejpravděpodobnější třetí, i když by bylo možné uvést další. Bez předchozího alespoňpovrchového pražení se zdejší ruda oxiduje a rozpadá velmi pomalu, jak se může přesvědčitkaždý návštěvník lokality. Na haldách rudy (ne jaloviny) je většina kusů potažena tenkouhnědou zvětrávací patinou nebo nejvýš tenkými tvrdými náteky limonitu a uvnitř pak jepřevážně zcela neporušená původní ruda, a to více než 200 let po skončení těžby. Je škoda,že na tomto místě nebyl dosud proveden celkový archeologický průzkum, který by mohlobjasnit alespoň některé otázky související s technologií zpracování rudy. Případnývýzkum však nyní bude ztížen zakrytím části terénu materiálem nahrnutým při stavběvýše zmíněné cesty.Názvoslovné poznámkyPojmenování vitriol patří do souboru tzv. triviálních názvů látek, dodnes hojně používanýchv chemické technologii a všech oborech užívajících chemické produkty. Některéjsou v obecném povědomí (např. soda, potaš, kuchyňská sůl, líh), jiné mají jen úzký okruhuživatelů (např. minium, jetelová sůl, salmiak). Před zavedením jednotného mezinárodníhochemického názvosloví na základě latinských termínů na přelomu 18. a 19. stoletíbyly triviální názvy jediným dorozumívacím prostředkem při užívání látek v různýchoborech lidské činnosti, např. v řemeslech, medicíně a v neposlední řadě v alchymii, kteráse zasloužila o poznání četných nových látek (např. tři hlavní minerální kyseliny, dusičná,solná a sírová, byly objeveny v jižní Itálii ve 13. století). Alchymisté ovšem také vymýšlenímrůzných krycích názvů za účelem utajení druhu používaných látek zvětšovali již taknepříjemný zmatek v jejich pojmenování. Triviální názvy přežívají dodnes, protože jsoustručnější než oficiální chemické názvosloví, které je zejména u organických látek velmisložité. Zastaralá pojmenování s vývojem upadají v zapomnění a jiná nově vznikají,přičemž se dnes hojně využívají různé zkratky. V obecnějším povědomí jsou např. zkratkyTNT, DDT nebo DNA, naopak jen specialistům jsou srozumitelné např. EDTA, PVC, HCH.Název vitriol se v současné lidové češtině používá pro kyselinu sírovou, avšak jehopůvodním obsahem byly (a striktně vzato dosud jsou) krystalované sírany dvojmocnýchkovů, např. železnatý, měďnatý nebo zinečnatý. Název pochází z latinského „vitrum“, tedysklo, protože krystaly uvedených solí mají sklovitý vzhled. Čeština má pro tyto látky rovněž112