Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

historický název skalice, blíže určené např. barvou – zelená (FeSO 4 .7H 2 O), modrá(CuSO 4 .5H 2 O), bílá (ZnSO 4 .7H 2 O). V němčině se dodnes udržel původní význam, např.Eisenvitriol je běžně zelená skalice.Pokud jde o kyselinu sírovou, již známý renesanční lékař Paracelsus (1493–1541)používal kyselinu sírovou a rozeznával zředěnou zvanou Spiritus vitrioli (tedy duchvitriolu) a koncentrovanou, tzv. Oleum vitrioli (tedy vitriolový olej). Průmyslově se začalakyselina sírová vyrábět až ve druhé polovině 18. století původně v Anglii, když začala býtHalda obsahuje úlomky pyrhotinu a zbylé dřevěné uhlíky po pražení rudypoužívána při bělení textilu a později např. při barvení indigem. Zde ovšem byla nutnákoncentrovaná kyselina sírová nasycená oxidem sírovým, později nazývaná „dýmavákyselina sírová“ nebo krátce „oleum“. Tato chemikálie, kdysi též proslulá „česká kyselinasírová“ ze západních Čech, se vyrábí a používá dodnes – viz nedávné problémy s únikemoxidu sírového v ústecké chemičce.Uvedená poněkud delší poznámka si dovoluje upozornit autory různých článkůo historii a překladatele cizojazyčných textů na nutnost zachování významu určitýchnázvů, který měly v době, o níž píší. Jinak se totiž dopouštějí zkreslování historie,nekompetentního matení laické veřejnosti a navíc se vystavují nebezpečí, že jejich prácebude přinejmenším posuzována jako nepoctivá a povrchní. Co např. říci o autorovi statio těžbě cínu v revíru Nové Město pod Smrkem, který z průměrného ročního výnosuv předbělohorské době 125 centnýřů (v originálu „Zentner“) klidně udělá 125 metrickýchcentů v době, kdy nějaká metrická soustava byla neznámá? Centnýř či centnéř je starájednotka hmotnosti s poměrně širokým rozpětím podle regionu, kde byla předepsána.Např. pro Frýdlantsko se udává 1 centnýř = 51,38 kg a průměrný roční výnos cínu v „lepšíchletech“ tedy byl cca 6,4 t, čili zhruba poloviční!Skarn je původem švédský hornický název pro jalovinu na železorudných ložiskách.Dnes se tak označují vápenato-hořečnato-železité křemičitanové horniny vzniklé stykovou(kontaktní) nebo i regionální přeměnou (metamorfózou), zpravidla za současné látkovévýměny (metasomatózy). Ke kontaktu může dojít např. mezi hlubinnou vyvřelinou113