Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

Náhodný nosič, na kterého triungulin vyskočil, jej sice nějakou dobu vláčí po světě, alenakonec na něj stejně čeká smrt hladem, i když se dostane do hnízda čmeláků nebo domácíchvčel, v nichž se vyvíjet nemůže. Triungulinův osud je tak přenechán náhodě, kterározhodne o jeho dalším bytí, či nebytí. Ten šťastlivec, který se přichytil na správnéhohostitele, se dostane do podzemního hnízda divoké včely, kde je vše připraveno. Na dně ležíněkolik nádobek s medem, na jehož hladinu naklade včela po jednom bělavém vajíčku.Triungulin se ale špatně odvděčuje své zachránkyni. Nejprve spořádá med a vajíčko. Kožkase mu mezitím stala těsnou, po několika dnech se svléká. Další larvální stádium je siceještě podobné triungulinu, nenese již ale dlouhá zadečková vlákna. Po několika dnech seobjevuje další larvové stádium, více zakulacené a velmi měkké, až se konečně proměnív mohutnější larvu s krátkýma nohama a ostrými kusadly. Zásoby potravy jsou spotřebovány,pouští se tedy do rostoucích larev včel. Larva nakonec zalézá do země a její dalšívývoj již nezávisí na včelí hostitelce. Proměňuje se v podivný útvar, který se larvě jižnepodobá. Je to nepohyblivý soudeček s krátkými pahýly končetin zvaný pakukla nebolipseudopupa. O kukle nelze ještě hovořit, neboť tento podivný útvar se ještě nevyvíjív mladého brouka, ale v další nepohyblivé podzemní stádium, zahalené v kožce po svépředchůdkyni. Dopřává si nějakou dobu klidu, než se konečně promění v řádnou kuklu,která již nese všechny znaky budoucího brouka. Tak se vývoj přece jen dostal do obvyklýchkolejí. Jakmile se majka zrodí, musí se osvobodit a prokousat mnoha obaly, které ji zahalujíjako dědictví po larvách a kukle.Majka fialová se v Jizerských horách vyskytuje na více lokalitách, pravidelně ji můžemezastihnout na loukách v okolí Bukovce nebo na světlinách v údolí Velkého Štolpichua v Jedlovém dole.Všechny druhy našich majek jsou chráněné zákonem v kategorii druhů ohrožených.Z popsaného vývoje je ovšem zřejmé, že nepostačuje chránit pouze dospělce brouků, aletaké hostitele – divoké včely – a samozřejmě biotopy, na kterých si včely budují svápodzemní hnízda. Existence majek je tedy zcela závislá na přítomnosti divokých včela existence obou složek ekosystému na přítomnosti vhodných biotopů. Narušením těchtovazeb a vzájemných vztahů může dojít k ochuzení až úplnému vymizení jednotlivýchsložek (druhů), případně i k rozpadu nebo zániku celého ekosystému.Chráněné druhy velkých střevlíkůStřevlíci rodu Carabus jsou největší a nejznámější představitelé čeledi střevlíkovitýchbrouků (Carabidae). Řada druhů měří přes 3 cm, střevlík kožitý (Carabus coriaceus), nášnejvětší druh, dosahuje velikosti přes 4 cm. Až na výjimky nemají vyvinutá křídla, nemohoutedy létat a přemísťovat se tak na vzdálenější stanoviště. Proto mohou být ohroženivýraznou změnou prostředí. Některé lesní druhy mohou vykácením lesa na větší plošezcela vymizet. Žijí na povrchu půdy, ukrývají se pod kameny a dřevy, pod kůrou padlýchstromů, v hrabance, spadaném listí apod. Mezi střevlíky jsou jak druhy lesní, vyžadujícízastínění, tak druhy heliofilní, pobíhající za dne a plného slunce na otevřených biotopech.Většina z nich má ale noční aktivitu, den tráví v úkrytu a teprve po setmění vyráží na lov.Jsou to masožravci s mimotělním trávením, živící se různými bezobratlými živočichy,131