Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

Vztyčování vlajky horského spolku na vrcholu vyhlídkyPráce šla velmi dobře od ruky, přesto přibývalo i potíží. Velkým oříškem bylo kupříkladuopatření samotného kovaného zábradlí. Vzhledem k tomu, že snahou spolku bylo vytvořitvěrnou repliku původních sloupků i táhel, muselo dílo jednoznačně vyjít z kovárny.Starého mistra pro takovou práci ovšem dnes pohledat. A navíc mistra, který budekladivem máchat se starobylým fortelem a nebude chtít více než pomoc nějakého tohopodkováře. Křižovali jsme proto Frýdlantskem, krajinou kováře Andrease Stelziga, a shánělijeho potomky či následovníky. Od kovadlin a výhní jsme prchali vyděšeni nad cenoučerné práce. Po skepsi přišla naděje, nakonec vyrobil zábradlí za přijatelnou cenu kovář,zbrojíř a přítel spolku Miloš Lorenc z Raspenavy, železné tyče a pruty jsme získali napřímluvu Pavla Déčka Vinkláta přímo z velkoskladu Ferony.Mezitím skáceli lesníci na přání spolku část okolního porostu, takže vyhlídka vystoupilaz lesa a octla se po půl století opět na pasece. Výhled není ještě úplně ideální, ale nad lesyse již vyhoupla špička Ještědu, silueta protějších hor i okrajové domky města. Mistrkovářský za pomoci Martina Sivka, Jirky Frýga Nováka, Pepy Koloucha a dalších opravdovýchdříčů ze spolku umístil repliku původního zábradlí do děr vyvrtaných do tvrdé žuly.Ohýbali tehdy rukama železné pruty, nýtovali, tloukli do skály i železa palicemi. V brzkémjaru za nimi postupovalo pod vedením Petra Ferdyše Poldy doslova údernické komando,které mělo celou vyhlídku dokončit do původní krásy. Ke skále se s jistou zarputilou brutalitouvalil proud lidí s hromadami kladiv, kleští, pytlů se sírou, plynovými hořáky,acetylenovými bombami, kýbly barev, štětkami, basou piva, škrabkami, krabicemi šroubů,fošnami, salámem, dráty a okurkami. Jako mravenečkové opanovali žulového obříka a postarodávnu zalévali kované tyče do skály roztavenou sírou, ohně z nich šlehaly, vytrvalcivšak stáli s očima přivřenýma nehnutě, zahaleni do štiplavého čmoudu. Jako namazanýstroj, všechno do sebe zapadalo a práce ubývalo. Vyhlídka byla spojena se skálou, železnáobruč obemkla žulu; natřena byla krásnou zelenou barvou, oku i bukovému lesu ladí.153