Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

jediné, co je zde umělé, jsou žulové sloupy bývaléhraběcí obory, v mlžných dnech vystupují na okrajilesů jako menhiry. Začátek cesty v bučině začínáu půvabné dřevěné chaloupky právě prastarou oborníbránou bez vrat. Na konci nedlouhé cesty se vypínámohutná žulová skála: Martinská stěna!Seskupení velikých skalních bloků na hřebeni nadúdolím Černé Nisy znali dřevaři a horalé z Kateřinekodedávna, nicméně jejich sláva měla přijít teprve ve20. století. Ve dvacátých letech 20. století u skályvznikl přírodní amfiteátr: lesní scéna Martinskástěna – Waldbühne Martinswand. Prostranství předskálou bylo pečlivě srovnáno a vysypáno perkem,tehdy ještě mladé buky byly ohrazeny dřevěnýmiohrádkami, hlediště zaplnily prosté prkenné lavice.Lesní divadlo bylo slavnostně otevřeno 11. července1926 vystoupením mužského pěveckého spolkuLiederkranz. A protože tehdejší doba podobnýmscénám jako velmi oblíbeným místům zábavy zasobotních večerů a nedělních odpolední přála, byloDetail původního zábradlívyhlídkypozději na odlehlé lesní pustině až velkolepě upraveno jeviště. Na pozadí žulové stěny bylypostaveny dvě chaloupky v tehdy moderním alpském střihu, s bíle natřenými okénkya květinami v nich; jedna z nich dokonce s malou pavláčkou. Dojem měl být co nejvěrnější– okolo chalup byly ploty i kamenné zídky s brankou. Výše na jednom z balvanů stálamalá dřevěná kaplička se zvonicí. Součástí celého zařízení byla také skála s vyhlídkouzabezpečenou kovaným zábradlím, ozdobným vlajkovým stožárem a lavičkou. Býval odtudpřekrásný výhled na Liberec a Ještědské pohoří. Přesné datum zřízení zábradlí se zatímnepodařilo vypátrat, podle stavu kovaných tyčí a způsobu jejich zpracování není vyloučeno,že vyhlídka je podstatně starší než lesní divadlo, vzniknout zde mohla již na přelomu19. a 20. století podobně jako blízký Jezdec či Dračí kámen. Každopádně se jednalo o vyhlídkuspíše místního významu, nebyla k ní vydána žádná pohlednice a na přesnéMatouschkově mapě z roku 1927 je skála dokonce zakreslena špatně, až kdesi ve svazíchJavorového vrchu, o stovky metrů dále v hustých lesích.Lesní scény v jizerském podhůří zadusila válečná léta, také Martinská stěna náhleosaměla. Domky se rozpadly, zábradlí zrezivělo. Ve druhé polovině osmdesátých letech20. století se však starou tradici lesních představení mezi skalami podařilo díky úsilílibereckého herce Václava Helšuse a muzikanta Jana Zemana pod názvem Malý vandrv Kateřinkách na několik sezón obnovit. Na scéně vystupovaly folkové a country kapely,šermíři; velmi dobře přijato bylo divadelní představení zpracované na motivy jizerskýchpytláckých příběhů. Po krátkém vzestupu romantické scény se však Martinská stěna ocitlav trvalém lesním tichu, řídce narušovaném pouze horolezci, kteří zde nalezli několikinspirativních cest III. až V. stupně obtížnosti, např. Lopotný komín, Šarlotova cesta,Rampa do pekla či Run to the hills. Výhled přerostly stromy, bukové listí se dotklo žulovéstěny, zrezivělého zábradlí.151