Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

Jizersko-ještědského horského spolku na objednávku Správy CHKO Jizerské hory. Dnes ježivcová jáma jednou ze zastávek nově zrekonstruované trasy naučné stezky.Třetí, již spíše kutací prací je otvor ve skále nedaleko Důlní skály. Zatímco tato lokalitaje díky své poloze v NPR Jizerskohorské bučiny běžně nepřístupná, první dvě je možnénavštívit bez potíží. Protože jde o geologické a technické památky se vztahem k historii našíkrajiny, nezbývá než apelovat na návštěvníky, aby je neznečišťovali a neničili. Sběratele sidovoluji upozornit, že hledání vzácných minerálů v těžebních stěnách má praktickynulovou šanci na úspěch a úlomky pegmatitu v okolí jam jsou schopné uspokojit snahyo získání vzorků.Oldřichovské živcové jámy nejsou v Jizerských horách jediné, kde se hledal nebo dokoncetěžil živec. Drobná, dosud zřetelná kutací díla jsou rozseta po lesních tratích meziKrásnou Studánkou (jižně od Novoveského vrchu), Mníškem, Fojtkou a Radčicemi a většídále na Prosečském hřebeni a v okolí Smržovky. Kutalo se však také např. na pozemcíchraspenavských Blumrichů jižně od Vápenného vrchu nebo poblíž Klotyldina kamene.Závěrem ještě názvoslovná poznámka. V německy psané regionální literatuře se živcovéjámy nazývají Spatgruben podle zkráceného názvu živce Feldspat. K bližšímu určení se kesloženému slovu přidává další, např. Kalifeldspat je draselný živec. Slůvkem „Spat“ sev historickém mineralogickém názvosloví označoval štěpný minerál a některé složenénázvy se používají dodnes, jako např. Kalkspat – kalcit nebo Flußspat – fluorit, kazivec.Červená halda na MěděnciTento příspěvek je nejen o geologii zajímavé lokality, ale i o některých možnostechzpracování suroviny těžené zde v minulosti, protože o tomto tématu se v laické i odbornéveřejnosti a v literatuře občas vyskytnou nepřesné, zkreslené nebo i chybné názory a údaje,které jsou v rozporu s historickým vývojem hutnictví a zejména chemické technologie.Západně od kóty 777,2 m Měděnec (též Mědný vrch, něm. Kupferberg) na jz. úbočíkopce je ve fylitických svorech vložena stratiformní (tj. souhlasně s břidličnatostí) polohamagnetit-pyrhotinového zrudnění. Zrudnění má mocnost 0,2–1 m, směr přibližně Z–V a je,částečně geofyzikálním měřením, vysledováno až téměř k vrcholu v délce cca 200 m.Další méně významné magnetické anomálie stejného směru byly zjištěny jižně a severněod popisované polohy. Později se však ukázalo, že nejspíše nejsou podloženy podobnýmzrudněním. Jak již bylo uvedeno, zrudnění je uloženo v granátických fylitických svorechse sklonem břidličnatosti 40–45 ° k severu a nachází se tak v podloží svorových polohzrudněných kasiteritem, vystupujících severněji.Bezprostřední nadloží a podloží popisovaného zrudnění tvoří granát-chloritický lemo mocnosti 20–35 cm (granátovec), přecházející do granátických svorů. V červenohnědémgranátu převládá almandinová, tedy železnatá, složka a průměrná velikost zrn je asi 2 mm,přičemž menší zrna jsou často omezena krystalovými plochami a jsou tmelena chloritem,křemenem a biotitem, zatímco větší často vytvářejí celistvou hmotu větších rozměrů.Ve středu rudní polohy převládá pyrhotin s větší či menší příměsí pyritu, který směremk okrajům přechází v pyrhotin s obsahem magnetitu a v sousedství okrajového granátovcejsou časté několikacentimetrové pásky samotného černého jemnozrnného až celistvého109