Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

Štolpišská Rudná jámaV povědomí části obyvatelstva Frýdlantska a Liberecka, zajímající se o historii kraje, je jistězakotvena existence železárny, resp. hamru v Raspenavě v 16. a 17. století. Méně už se vío místech, kde se získávaly potřebné železné rudy. Nejblíže k hamru se nacházely dolyv prostoru Vápenného vrchu, jeden se šachtou na úpatí, jeden na úbočí, jejichž přesnápoloha se již dnes kvůli přepracování terénu těžbou vápence, ukládáním odvalů a stavbouželeznic nedá identifikovat. Ze starší literatury vyplývá, že předmětem těžby nebylyskarnové polohy zrudněné magnetitem, vyskytující se zde v sousedství vápenců, ale spíšekvalitní celistvé hnědelové rudy, které se koncem 17. století vyčerpaly. Magnetit či magnetovecje sice ruda s nejvyšším obsahem železa (až 72,4 % Fe), avšak sama o sobě v dřevouhelnýchvysokých pecích 16. a 17. století obtížně zpracovatelná. Kvůli stabilizaci kvalityvýrobku – surového železa – a mj. také kvůli optimalizaci spotřeby drahého paliva –dřevěného uhlí – se do vysokopecní vsázky mísily různé rudy z dalších nalezišť. Tak např.pod Pekelským vrchem se asi ve 2 jámách povrchově a možná krátkou štolou těžila nejspíšelimonitická zemitá ruda. Stopy po této činnosti, stejně jako stopy po těžbě bahennícha drnových rud na raspenavských a kunratických nivách a luzích, se dnes již nedají zjistit.Pro zajímavost uveďme, že na školní mapě frýdlantského okresu vydané před rokem 1914je jižně od raspenavského nádraží a severozápadně od Vápenného vrchu (zde Kalkberg)umístěn nápis „Raseneisen“, což v překladu znamená drnové železo, resp. drnová železnáruda. Nápadně červená halda pražené pyritové a pyrhotinové rudy, zjištěná kolem roku1980 při stavbě vrstevnicové přibližovací cesty od Streitova obrázku pod důlní dílo Nadílkaštěstí (Beschertes Glück) na jihozápadním svahu Měděnce, by mohla být podle jednéz možností výkladu pokusným zdrojem rudy pro raspenavský hamr. Pro vysoký obsahzbytkové síry v pražené rudě však tento pokus zřejmě nebyl úspěšný.Pozornosti železářských prospektorů nemohly ujít ani výskyty krevelových rud naseverních svazích Jizerských hor a v údolích obou Štolpichů, zejména Velkého (Černého).Kutací a těžební činnost v „hejnických horách“ byla sice plošně dosti rozsáhlá, aleobjemově spíše drobnější, jak to odpovídalo charakteru ložiska. Skutečný objem jeneurčitelný, protože v balvanitém terénu nelze lokalizovat důlní díla, která po zasypáníbrzy splývají s okolím, a nelze k tomu využít ani odvaly, jejichž materiál zde byl vesměspoužit při stavbě Štolpišské, Slepé a Viničné cesty. Dodnes můžeme ve vozovkách těchtocest poblíž Ferdinandova, pokud nebyly překryty cizím materiálem, postřehnout úlomkykřemenné žiloviny s krystalky a vzácně i černý hematit. Některé dolní úseky Slepéa Viničné cesty jsou pravděpodobně vedeny předtím aplanovanými haldami. Jedním z málazbytků hornické činnosti v této části Jizerských hor tak zůstává v nadpisu zmíněná Rudnájáma (na Matouschkově mapě Erzloch).Nachází se na náhorní straně a na úrovni Štolpišské silnice, asi 250 m od odbočkyRauscheckovy cesty. K zasutému ústí štoly vede od silnice krátký příkop, dnes zarostlýnáletovými dřevinami. Ještě ve 20. letech minulého století bylo možné proniknout nízkýmotvorem do štoly asi 13 m dlouhé a údajně byla přístupná ještě krátce po roce 1945. Málozřetelné zbytky haldy jsou na údolní straně silnice a postupně se ztrácejí pod nánosyspadaného listí. Na haldě lze vedle žuly zjistit úlomky mylonitizovaného lamprofyru105