Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

Otázka osudu Pohlbergu po nuceném opuštění původními německými majiteli v r. 1946je důležitá z hlediska postupného zániku. V roce 1950 byl dům č. p. 288 společně s parcelamipůvodního hospodářství (A) přidělen k pronájmu (jako letní byt) VladimíruHlavatému z Prahy. Dokumenty o pronájmu nemovitosti se u ostatních domů (č. p. 140,143, 290) nepodařilo v SOKA v Jablonci nad Nisou nalézt. Buď se nedochovaly, nebo zmíněnédomy nebyly pronajímány. Z výše uvedených poznatků lze předpokládat, že domy jižbyly zaniklé, nebo byly v neobyvatelném stavu a ponechány k samovolnému zániku. Dobutrvání pronájmu č. p. 288 se v análech SOKA v Jablonci nad Nisou nepodařilo zjistit. Avšak20% sleva na nájemném z důvodu nutných oprav napovídá, že dům byl již značně zchátralý.Protože byl nájemníkem užíván pouze jako letní byt, zchátral zřejmě do takové míry,že byl opuštěn. Začátkem 60. let byl dům již pravděpodobně zaniklý, čemuž by odpovídaloi stáří stromů (mezi 28–60 lety) rostoucích na jeho zbořeništi. Zkoumané objekty jsou naKatastrálním úřadu v Jablonci nad Nisou k 1. 4. 1972 vedeny jako zbořeniště. Žádné historickézprávy se nezmiňují o tom, že by byly domy úmyslně zbourány, a tak je zřejmé, žebyly ponechány k samovolnému zániku. Z archeologického hlediska je to proces zajímavý,pro laického čtenáře již pochopitelně méně. Dílo zkázy tak bylo dokonáno postupnýmchátráním během 10 až 15 let. Za výše uvedenou dobu se původní výška zdí snížilao 50–70 % (zjištěno odhadem množství destrukce vzhledem k zachovaným zbytkům zdí).K tomuto procesu přispělo i rozebírání kamenných základů jako zdroje dostupnéhostavebního materiálu. Zde je na místě uvést, že se de facto jedná o archeologickou lokalitus nálezy dle § 23 zákona 20/1987 Sb., O státní památkové péči, a tak je jakékoli svévolnépoškozování nepřípustné.ZávěremA tak jsme se v našem vypravování dostali opět na začátek. Stojíme uprostřed lesa na místech,kde se před půl stoletím zastavil čilý běh života. Jistě nás to povede k zamyšlení, zdato bylo nutné, a snad v nás vyvstane i vroucí prosba, aby se to již nikdy nemuselo opakovat.V pohraničních oblastech zaniklo v těchto pohnutých poválečných letech na tři tisíce obcí,částí obcí i samot. Byly tak zpřetrhány hluboké kořeny kulturních hodnot, které se tvořilycelá staletí.Již víme, že toto nenápadné lesní údolíčko mívalo své jméno, své obyvatele, kteří zdeprožívali radosti i strasti. Snad se nám tak podařilo poodkrýt roušku tajemství těchto naprvní pohled anonymních rozvalin, a až půjdete z Bramberka po cestě kolem, věnujte tomutomístu a jejím dávným obyvatelům alespoň jednu hezkou vzpomínku.53