Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

potížích různého původu, k odstranění nechutenství a na vylučování žaludečních šťáv.Vachta celkově posiluje organismus a podporuje tvorbu krve, kdysi byla používána jakoprostředek proti horečkám a dokonce se přidávala do piva, aby mu dodala hořkou chuť.Vachta se vyskytuje nejenom v Evropě, ale i v Severní Asii a Severní Americe. Jak již bylopři představování této rostliny uvedeno, jedná se o druh, který je u nás v současné době naústupu. Vlivem meliorací zanikl bezpočet mokrých luk a ostatních mokřadů a s nimizmizela i přirozená místa jejího výskytu. Z tohoto důvodu byla vachta trojlistá zařazenamezi zvláště chráněné druhy rostlin. Ochrana spočívá nejen v zachování rostlin, ale celéhobiotopu, ve kterém se kromě vachty většinou vyskytují i jiné ohrožené druhy naší květeny.V Jizerských horách je většina současných lokalit s výskytem vachty chráněna formoumaloplošně chráněných území. Nejvitálnější populace se vyskytují v lokalitě NadKoupalištěm v Bílém Potoce a v PP Fojtecký mokřad, méně početně roste v NPR RašeliništěJizery, PP Jindřichovský mokřad, PR Malá Strana a v PR Bukovec. Nedaleko PR Bukovec jimůžeme vidět za Starou pilou u řeky Jizerky, malá populace je i na hrabětické louce podJabloneckou chatou. Z odvodňovacího příkopu na Mariánskohorských boudách již patrněvymizela.Jalovec obecný nízkýJalovec obecný nízký (Juniperus communis subsp. alpina) se dostal do Jizerských hor večtvrtohorách v době ledové, kdy ledové masy pronikly až k jejich severním srázům. Spolus několika dalšími druhy se po oteplení stáhl do hor a na příhodných stanovištích seudržel dodnes.Tento světlomilný keř, přizpůsobivý různému množství vláhy, snáší vysýchavá i silněpodmáčená stanoviště. Roste na podkladech rozmanitého složení, výjimečně se vyskytujei na čisté rašelině vrchovišť. Snáší klimatické extrémy, ale je citlivý na vysoušení větrem.Jeho růst je velmi pozvolný, a protože stále zmlazuje kořenujícími větvemi, je jeho věk jenobtížně stanovitelný. Velmi husté a tuhé dřevo je silně aromatické.Jalovec obecný nízký patří do čeledi cypřišovitých (třída jehličnany) a stejně jakojalovec obecný pravý má jehlice uspořádané po třech v přeslenu. Na rozdíl od jalovceobecného pravého, který má jehlice rovné, dlouze zašpičatělé a od větví rovnovážněodstávající, jsou jehlice jalovce obecného nízkého širší, zakřivené, jen s krátkou špičkoua přitisknuté k větvím. Proto je jeho větvička méně pichlavá. Tato vlastnost však nenízrovna nejvýhodnější, protože měkčí větvičky více trpí okusem zvěří.Jalovce jsou dřevinami dvoudomými. Samčí šištice jalovce o. nízkého jsou asi 5 mmdlouhé, samičí asi 2 mm. Samičí květy se rychle přeměňují v plody, které jsou zprvu zelené,malé a šišaté a dozrávají až druhým rokem. Postupně se zvětšují, zakulacují se a přecházejív barvu modrou až modrofialovou. Opadávají na podzim druhého roku.První údaje o výskytu z Jizerských hor uveřejnil v r. 1594 budyšínský lékař J. Frankez Velké Jizerské louky, další údaje z r. 1908 se již váží k Velké i Malé Jizerské louce a VelkéKlečové louce. Z té doby jsou uváděny i výskyty z rašeliniště Na Čihadle a na Quarré.Oba poslední nálezy jsou pozoruhodné, a protože nebyly v budoucnu opakovány, jedná sezřejmě o jedince zavlečené ptáky. Současnému výskytu v Jizerských horách se věnovala ve119