Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

Chata v plamenech...Do atmosféry té doby však již začínaly vířit rázné německé bubny a píšťaly, jako předzvěstnejčernějšího období 20. století.Spojené osady Rykatada se ještě v roce 1938, než došlo k záboru pohraničí a odchoduČechů do vnitrozemí, na svých chatách a srubech vzájemně navštěvovaly a upevňovalysoudržnost. Ale v pohnutých chvílích, kdy bylo jasné, že vypukne válka, končí na počátkuroku 1939 i osadní kronika. Chata Severního Ryvesu byla nejdříve vykradena a později14. ledna 1939 zapálena. Pravděpodobně se o zkázu postarala aktivní hitlerovská mládež.Chatu Tabu často používali mladí Němci, ale válku přečkala. Později byla přestěhována nahrabětickou louku a zvelebena. Kde chaty obou osad stály, je dnes obtížné určit, neboťúprava terénu při stavbě josefodolské přehrady vykonala své.O činnosti osad v oblasti Jizerských hor v době války jsou pouze omezené informace.Jediná konkrétní zpráva je o liberecko-jablonecké osadě Key-Vey, která jezdila na chatuRacek do údolí Kamenice mezi Plavy a Spálovem. S koncem války se osadníci na své chatya kempy vraceli, ale často je nacházeli vypálené a zničené, většina trampů z libereckýchspojených osad Rykatado již v trampování nepokračovala.Osvobozené pohraničí přijížděli osídlovat lidé z celého Československa, s rodiči přicházelii mladí skauti a trampové z okolí Prahy, Brna, z jižních Čech a dalších koutů země.Divočinu Jizerských hor tak musela zákonitě objevit druhá „generace“ trampů. V opuštěnýchhorách – nekonečnými pásy lesů – se tehdy dalo vandrovat celé týdny, aniž by člověkpotkal živáčka.Sever – nejsilnější poválečná trampská partaPočátky osady Sever sahají již do prvních měsíců míru, kdy Plachťák – Břeťa Placheckýpřijímá pozvání do Jizerských hor a s kamarády se vydává na vpravdě objevitelskouvýpravu do neznámých hlubokých horských lesů.Je to už víc jak dva měsíce, co skončila válka. Vrátil jsem se domů do Kolína ze slovenskýchhor a tam mě čekal dopis a koresponďák. Na obálce jsem hned poznalúhledné písmo Honzy Kohouta, mého kamaráda, starého zálesáka. S Bobinou píše:„Jsme v Jizerských horách, přijeď, je zde krásně,“ a následuje popis cesty. Na koresponďákuje písmo trochu kostrbaté a zpráva pro mne: „Jsou tu pěkné kopečky, přijeď.Ahoj Doktor.“ To píše Staník Formánek, můj spolužák a skvělý kamarád. Jedni jsou najihu v Rudolfově a druhý je v Krásném Lese na severu Jizerek.Uběhlo několik dní a teď se kodrcám na plošině vlečňáku liberecké tramvaje.Poloprázdná tramvaj mne veze na konečnou do Lidových sadů. Jo, tak teď stále dokopce a nikam neuhýbat. Je letní večer, házím na záda starou usárnu a pomaluvykračuji.Rozhlížím se kolem a již po několika metrech se pasou na palouku tři srny. No, tosi tedy nechám líbit. Pokračuji v cestě, je zde docela pěkný stoupák, svlékám si košilia přemýšlím, co se asi všechno přihodilo za těch několik týdnů, kdy jsem se s mýmikamarády neviděl.Honza je velký vyznavač Setona a Doktor svérázná osobnost trapera. Všichnimáme za sebou několik let trampingu. Začínali jsme u skautů, potom za okupace,27