Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

Iva Krupauerová a Zdena Felcmanová při výsadbě semenáčků lipNejdříve paběrkujeme, ale po půlhodině slyším Leoše halekat: „Pojďte všichni sem, nakraj lesa, víc už hledat nepotřebujem!“ Skutečně; z „Vašinova naleziště“ by šlo vytěžitdvojnásobek toho, co potřebujeme. Nestačím vozit a počítat, po čtyřech, pěti závozech jevystaráno. Konečně dostávám do ruky sekeromotyku, ale co kopnutí, to do šutru či do skla;školka je umístěna na bývalé zavážce. Ale i to nakonec překonáváme osobním hrdinstvíma práce je vcelku rychle a kvalitně hotova. Na místě, kde byl dříve geograficky nepůvodnídruh rostlin – celík kanadský, jenž byl v minulých letech zlikvidován, bude nahrazenskladbou dřevin přírodě blízkých (lípa, dub, habr, javor, třešeň). Jedině druhově různorodýles a skladba v něm rostoucích dřevin dokáží odolávat zásahům a důsledkům počínánítvora, jenž je často neprávem označován za člověka myslícího.Přesouváme se do nedalekého lomu, kde se mi asi na 50. sirku daří rozdělat oheň.Propukají vuřto-sodovkové orgie; táborák živíme dřívím, které si tu nachystali zdejší„Měďodolci“ (původně název indiánského kmene; v našich podmínkách lidé, kteří kradoukabely, opálí z nich izolaci a kov prodají ve sběrně). Jelikož zlodějnu nepodporujeme,likvidujeme jejich zásoby beze zbytku. Teď už jen vrátit Radkovi a do garáže nářadía Kolouchovi auto s vozíkem. Zatímco na něj čekáme „U Ducháčů“, kujeme pikle, co dál.Čeká nás ještě fůra práce v Českém ráji a času málo. Vítězí již tolikrát opakované heslo:To se zvládne, stejně nám nic jiného nezbývá!Neděle 14. 11. 2004Jarda Pračlověk Krupauer164